U trati s vysílačkou. Jak vypadá závod z pohledu člena realizačního týmu?

15. března, 2019

Před každým závodem se vydává k trati česká skupinka ve svítivě žlutých bundách. Je potřeba závodníkům hlásit, jak si vedou, povzbudit je, podat jim iontový nápoj nebo v případě komplikací nahradit zlomenou hůlku. To poslední během vytrvalostního závodu mužů na Mistrovství světa v Östersundu naštěstí nebylo potřeba, ale jinak měli členové českého týmu napilno.

Na stanovišti kousek za startem stojí sportovní ředitel Ondřej Rybář, kousek nad ním na občerstvovačce servisáci Šimon Kubina a Martin Kalous. V dohledu je také asistent trenéra žen Jiří Holubec, který před příjezdem na střelnici ukazuje biatlonistům na terči jejich rány z předešlé střelby, a šéf servisu Tom Žídek, který zase na notebooku kontroluje mezičasy. Dál podél trati stojí čtvrtý z party servismanů Milan Faltus a dva Norové – kouč žen Egil Gjelland a asistent trenéra mužů Anders Bratli.

Proto je také komunikace dvojjazyčná. Žídek podává hlášení v angličtině, načež navazuje Rybář, který rovněž kontroluje mezičasy na svém telefonu. „Teď v češtině. Čekáme na Ondru… Je třetí, šest vteřin za Jereminem.“

To už tedy odstartoval první z Čechů Ondřej Moravec. Jeho jmenovec Rybář ho energicky povzbuzuje a říká mu, jak si vede. Několikrát přebíhá, svého bývalého svěřence stihne hned na třech místech.

Ten vlevo je Ondra a ten vpravo je Ondra, kdybyste to nepoznali

Moravec začíná čistě, i tak se ve vysílačce ozývá Zdeněk Vítek, který popisuje, kde jednotlivé rány letěly. „Ukaž mu to,“ ponouká Vítek Jiřího Holubce vybaveného tabulkou s terčem a magnety. „Jasně, ukážu.“

Na start se mezitím chystá Tomáš Krupčík, kterého si vyžádá k vysílačce kouč Vítek. „Tome, vítr je stejný jako na nástřelu, lehounký zprava. Kdyby přišel poryv zleva, může být ostrý, tak se neboj třikrát až čtyřikrát cvaknout.“ Podobné hlášení je v pořádku před startem nebo na trati, ale na střelnici už je klidová zóna. Biatlonista si musí aktuální podmínky vyhodnotit sám.

Závod začíná nabírat na obrátkách a Rybář prakticky neustále přebíhá z jednoho místa na druhé, aby mu neunikl ani jeden průjezd českého biatlonisty.

Málo se to ví, ale Ondřej Rybář je světovým rekordmanem v běhu na 100 metrů ve sněhu a v zimních botech

„Bimbo, uvolni se,“ komentuje Rybář jízdu Michala Krčmáře. Ten na první střelbě udělá jednu chybu. „Nevadí, ještě tu jsou tři položky a ty zvládneš,“ povzbuzuje sportovní ředitel.

V té době už má Moravec za sebou druhou stojku. „Druhá a čtvrtá rána kalibr, škoda,“ hlásí po dvou chybách rozmrzelý Vítek. Stíhá sledovat i konkurenty. „Fučák jedna vleže.“ Nakonec francouzský mazák skončí až za tím českým.

„Peiffer zero, zero, zero, zero,“ posílá stručnou a jasnou zprávu do éteru Žídek. Němec díky skvělé střelbě nakonec vyhraje.

Z českých reprezentantů se opět vede nejlépe Krupčíkovi, který s bilancí 1+0+1+0 odjíždí do posledního kola vstříc hromadnému startu. „Žeňte ho, dokud to jde,“ nabádá své kolegy Zdeněk Vítek. Tomáši Krupčíkovi patří na konci závodu 22. místo, které bezpečně stačí k postupu do nedělního masáku.

V samotném závěru závodu bojuje Michal Šlesingr o body. Ondřej Rybář ho v posledním kole motivuje tím, že má zkusit dostihnout biatlonistu, který jede zhruba 10 sekund před ním. To se Šlesingrovi při dalším průjezdu kolem Rybáře daří. Bývalý šéftrenér ale volá: „Tohohle jsi předjel, najdi si jiného.“ Boušek se nechápavě dívá na Rybáře, který se začne smát. Široko daleko už totiž nikdo není.

To už trenéři a servismani postupně schází dolů na stadion. Závod je u konce.