Pohlednice z Östersundu: Zelené mistrovství s menšími kaňkami

18. března, 2019

Bylo to Mistrovství světa, vrchol sezóny, ale po stránce organizační šlo spíš o menší Světový pohár, který lehce pokulhává za Novým Městem, Anterselvou či Ruhpoldingu. Přesto měl šampionát ve švédském Östersundu své kouzlo.

Dodávalo mu ho samotné město ležící u pátého největšího jezera ve Švédsku Storsjön. Právě zde žije malá zelená příšerka Birger, která se stala maskotem šampionátu. Plyšáci šli na dračku, v poslední den šampionátu už byli vyprodaní. Pár Birgerů rozšířilo i český tým.

Östersund dnes patří mezi nejrychleji rostoucí města, aktuálně má zhruba 63 000 obyvatel. Kouč českých mužů Zdeněk Vítek, který je v Östersundu za ty roky skoro jako doma, při ranních výbězích žasne, co nového tento rok vyrostlo. A ne vždy najde bez navigace cestu na hotel.

Na ten měl český tým štěstí. Obýval ho společně s Bulhary, Ukrajinci, Poláky a Korejci. Za zhruba 20 minut se dalo dojít na stadion, dokonce se dalo jet i na lyžích, což si někteří čeští biatlonisté po tréninku vyzkoušeli.

Místní totiž neupravovali tratě jen pro biatlonisty, ale také pro veřejnost. Na běžkách jste mohli potkat všechny, od dětí až po seniory. Pravda, každý se nemohl chlubit běžeckým stylem přesně podle gusta Anderse Bratliho.

Östersund zkrátka žije sportem. Na jezeře se bruslí, na několika kluzištích po celém městě se hraje hokej nebo bandy, ve kterém míček nahrazuje puk.

A pozor, dost lidí i teď v zimě jezdí na kole. Město k tomu své obyvatele samo nabádá. Östersund patří k městům, kde za posledních 100 let nejvíc stoupla teplota.

Proto i Mistrovství světa bylo možná tím nejekologičtějším v historii. Pořadatelé využívali elektromobily nebo hybridní vozy, fanouškům zase dávali slevu na vlak. Na stadionu se jedlo a pilo ze 100% kompostovatelného nádobí.

Ne vše bylo na šampionátu skvělé. Oproti jiným Světovým pohárům byla nabídka jídel velmi chudá a také se stalo, že už třeba později odpoledne ve stanu s občerstvením nic nezbylo. Novináři zase celý týden jedli placku (mimochodem, ta byla moc dobrá) se šunkou a sýrem.

Pro biatlonisty zase nebyly úplně komfortní buňky z dřevotřísky. Ta nesahala až po zem, takže spodem do buňky nepříjemně táhlo. Českému týmu navíc patřila místnost hned u dveří.

Menším zklamáním bylo již úvodní zahájení. Náměstí v Östersundu se sice zaplnilo, s programem si však organizátoři moc nevyhráli. Opět můžeme vzpomenout Nové Město na Moravě, kde si účastníci letního MS užívali třeba nástup zemí za tónů jejich tradičních písní nebo lyžařské kabaretní představení. Dobře nezapůsobila ani záměna české výpravy za chorvatskou.

Skončit můžeme pozitivně. Zvlášť během posledního víkendu si na tribuny našlo cestu velké množství fanoušků, převážně švédských a norských. To během závodů Světového poháru v Östersundu nebývá zvykem.

Otázkou ovšem je, jaká bude budoucnost biatlonu v Östersundu. Během šampionátu Švédové dost propagovali kandidaturu Stockholmu a Åre na pořádání Zimních olympijských her 2026. A biatlonové závody by se měly konat blíž Stockholmu, v Bisslinge či v Hamře. Östersundu tak zřejmě vyroste příhodněji umístěná konkurence.

 

Karel Halberštádt

Foto: Petr Slavík