Vždycky jsem věřil, říká po životní sezóně Krupčík. Teď ho čeká práce na bytu

05. dubna, 2019

Ve Světovém poháru působí od sezóny 2012/13, v té další se poprvé dostal na body. Od té doby Tomáš Krupčík čekal na větší výsledkový progres a dočkal se letos. Ve Světovém poháru posbíral jednatřicetiletý rodák z Jablonce nad Nisou víc bodů než za všechny předešlé roky dohromady, v Canmore si vyjel životní 12. místo a byl nejlepším českým mužem na Mistrovství světa v Östersundu, kde v hromadném startu dlouho sahal po umístění v elitní desítce. V rozhovoru hovoří o příčinách vzestupu, o dobách, kdy se mu tolik nedařilo, nebo o tom, jak stráví měsíční volno.

Proběhla sezóna tak, jak sis vysnil, nebo jak jsi ani nesnil?

Abych pravdu řekl, tak na začátku sezóny jsem asi nečekal, že by to mohlo být tak dobré. Ta sezóna jako celek možná nebyla až tak vydařená, ale za výsledky na Mistrovství světa jsem moc rád.

Co tě víc překvapilo? Pokrok v běhu, nebo jistá střelba?

Jsem hlavně rád za ten běh, se střelbou jsem nikdy neměl větší problémy, celkem se mi v ní dařilo. Vzhledem k tomu, že jsme i přes léto pracovali s Katkou Emmons, tak jsem věřil, že by to mohlo být lepší. Ale potěšil mě hlavně ten běh. Myslím, že už i dřív jsem měl tu výkonnost, ale nedokázal jsem ji tak dobře naladit na závody. To se mi letos dařilo, když přišel závod, tak jsem byl ve správné formě.

Zmínil jsi povedené Mistrovství světa, kde jsi předváděl neuvěřitelně rychlé a přesné střelby. Dostal ses trochu do transu?

Snažil jsem všechno hodit za hlavu, nad střelbou nepřemýšlet a střílet tak, jak to mám zautomatizované z tréninku. Viděl jsem, že jsme před Mistrovstvím světa v rychlosti střelby jako Češi ztráceli, i když umíme střílet rychle. Řekl jsem si: Mám to natrénované, tak to zkusím prodat. A začalo se mi dařit. Nesnažil jsem se střílet na jistotu, spíš trochu zariskovat a dělat to jako v tréninkovém režimu, kde o nic nejde. Padalo mi to tam, což je velké plus.

Dokážeš vybrat nejsilnější zážitek z uplynulé sezóny?

Pro mě byla nejlepším zážitkem štafeta na Mistrovství světa. Všechno mi vyšlo na 100 %, běh i střelba. Kdyby se stalo cokoliv, tak lepší výkon nepředvedu. To byl takový highlight sezóny a jsem hrozně rád, že přišel zrovna ve štafetě. Týmový závod je o něčem jiném. Radost z úspěchu je mnohem větší, když ji sdílíte s dalšími kluky.

Další highlight přišel o den později. Konečně sis vyzkoušel hromadný start, navíc na světovém šampionátu. Zalíbila se ti tato disciplína?

Líbilo se mi to moc, i když zrovna tento závod byl atypický. Sněžilo, na střelnici se hodně točil vítr. Závod jsem si každopádně moc užil, i proto, že jsem měl masák dvakrát vyjetý a ani jednou jsem ho nakonec nejel. V Östersundu se mi to nakonec úplně nepovedlo, ale i tak z toho mám pozitivní pocit.

Hloubal jsi nad tím, proč se ti letos tak dařilo? V čem je příčina toho zlepšení? Říkal jsi, že si víc věříš na střelnici, ale co běh?

Příčinu jsem hledal, ale je těžké ji přesně určit. Dělám spoustu práce nad rámec běžného tréninkového plánu a myslím, že se to vyplatilo. Zároveň jsme začali tuto sezónu přes léto daleko víc běhat, předtím jsme převážně trénovali na kolečkových lyžích. To byl podle mě pozitivní impuls. Přišlo něco, co jsme dlouho nedělali, co není tak ohrané a na co se víc těšíte. Vyhovovalo mi to daleko víc.

Dřív jsi možná býval v týmu větší samotář?

Pořád sem trochu víc samotářský typ. Beru biatlon jako individuální sport, rád si dělám věci podle sebe a rád trénuju sám. Mně by vůbec nevadilo, kdybych měl celou sezónu odtrénovat sám bez týmu. Ale nevadí mi ani to, když trénuju s týmem. Vždycky si ten prostor pro sebe najdu a odtrénuju, co potřebuju.

Když jsi zmínil ty tréninky navíc, ty sis začal přidávat až teď?

Dalo by se říct, že ano. Dřív jsem většinou fungoval podle plánu, ale jak jste starší a zkušenější, tak si najdete věci, které vám sedí a fungují. I když trénujeme hodně, tak je pořád prostor pro to, abych si ještě něco přidal. Kdyby to nevyšlo a v sezóně by to nestálo za nic, tak bych to musel zvážit. Ale když vidím, že mi to funguje, tak proč bych v tom nepokračoval.

Několik sezón jsi výsledkově trochu přešlapoval na místě. Bylo těžké udržet motivaci?

Určitě bylo. Budu se opakovat, ale zhruba dva roky vím, že tu výkonnost mám. Letos jsem si našel předzávodní program, který funguje. V minulých letech bylo těžké hledat motivaci, ale vždycky jsem věřil tomu, že když té práce udělám víc, tak se to jednou musí zvednout. Proto jsem i pokračoval, když se zrovna nedařilo.

Konec kariéry jsi nikdy nezvažoval?

Občas vás po nepovedené sezóně napadne, že to zabalíte. Pak jsem se ale podíval, kolik už jsem toho biatlonu obětoval, a bylo mi líto všechno hodit za hlavu. Je potřeba se s tím poprat a najít momenty, kvůli kterým se to vyplatí dělat dál.

V uplynulé sezóně jsi to rozjel nejen na trati, ale i na Twitteru. Bereš to třeba i jako duševní hygienu?

Twitter beru  jako odreagování a možnost, jak se s lidmi podělit o svůj názor. Přiblížit jim, jak to v biatlonu funguje, jak to cítím já.

Jel sem dnes na nákup na kole. Před krámem zjišťuju, že sem si nevzal zámek. V mnoha zemích Evropy bych tam to kolo s klidem nechal stát, ale u nás nikdy. Vracím se přes celej Jablonec pro zámek. V rámci posezónní regenerace se to snese.

— Tomaas Krupcik (@tkrupcik) March 29, 2019

Co děláš právě teď krom toho, že jezdíš na kole několikrát za den přes celý Jablonec na nákup?

Teď vyloženě relaxuji. Snažím se sem tam udělat nějakou regenerační aktivitu. Třeba formou toho, že do krámu nejedu autem, ale na kole. Teď jsme se navíc rozhodli, že budeme částečně rekonstruovat byt. Na tom budu asi makat od rána do večera, abychom to stihli za ten měsíc, než se zase začne trénovat.

Takže závěrečná otázka na dovolenou je asi zbytečná?

Ta je teda zbytečná. (smích) Moje dovolená bude teďka rekonstrukce bytu, kde si budu většinu věcí dělat sám. Je to sice práce, ale je to něco jiného než biatlon, takže je to svým způsobem relax. Letos dovolená nebude, protože i Jessica se připravuje na státnice. Má toho nad hlavu, sedí nad tím od rána do večera. Ona se bude učit, já budu pracovat a takhle strávíme letošní měsíc volna.

 

Karel Halberštádt

Foto: Petr Slavík