Tomáš Krupčík byl milým překvapením minulé zimy. Proč si nevyzvedl ocenění Skokan roku?

29. července, 2019

Nikdy moc nevyčníval. Býval pátým, šestým mužem českého výběru. Pochlubit se mohl spíše nahodilými výsledky, jako 19. místem ze sprintu při Světovém poháru v korejském Pchjongčchangu 2017 nebo stříbrem z vytrvalostního závodu na ME 2019 v italské Ridanně. Až ve vyzrálém věku 31 let ukázal stabilní formu. Jablonecký biatlonista Tomáš Krupčík se stal v kategorii mužů nejpříjemnějším překvapením uplynulé sezóny. Pravidelně sbíral body ve Světovém poháru, stal se oporou štafetového kvarteta, hned třikrát si vylepšil dosavadním maximum ve SP, nejlépe doběhl 12. ve zkráceném vytrvalostním závodě v Canmore, a 41. příčkou dosáhl i svého nejlepšího výsledku v celkové klasifikaci Světového poháru.

„Jsem moc rád za to, jak celá sezóně proběhla a dopadla. Chtělo by se říci – konečně po těch letech dřiny. I když, před sezónou jsem v něco takového nedoufal. Znal jsem svoje limity,“ ohlížel se při soustředění v Letohradu k sezóně 2018/2019. K sezóně, ve které své limity překonal. „Dosud jsem to měl tak, že se mi během zimy povedl jeden dva výsledky. A, najednou, teď v zimě jsem podával konstantní výkony po celou dobu… To mě opravdu hodně překvapilo. Snad to tak bude i nadále pokračovat.“

Čemu nebo komu za to vděčí, zatím netuší. „Každou sezónu přinášejí trenéři do přípravy nějaký nový prvek, třeba tam teď bylo něco, co mi sedlo. Nebo se za ty roky tvrdé práce moje výkonnost prostě posunula,“ přemýšlí nahlas. Ví, kterým směrem se chce ubírat. „Chci pokračovat v tom, co se osvědčilo, přeji si, aby se mi vyhýbaly zranění a nemoci. Zdraví je základ.“

Ovšem hned v úvodu přípravy na novou sezónu se musel vypořádat s boreliózou. „Počátkem května jsem se šel proběhnout do lesa a vrátil jsem se s několika klíšťaty… Jenže to jsem zjistil asi až po třech dnech, kdy se mi na noze udělal velký flek.“ Opakovaně užíval antibiotika a téměř na měsíc vypadl z tréninku.

„Poprvé jsem se zkoušel trochu hýbat koncem května, ale hned na úvod jsem neodhadl svoje síly ani počasí. Oslabené tělo a velké horko mě úplně semlely.“ Uhnal si úpal. „Byl jsem tak vyřízený, že jsem ani nemohl odjet na Galavečer Českého biatlonu do Prahy,“ vysvětluje, proč ocenění pro „Skokana roku“ za něho přebíral Sportovní ředitel ČSB Ondřej Rybář…

Svůj nástup k tréninku tak musel ještě oddálit. „Bez omezení jsem se mohl pustit do přípravy vlastně až na konci června v týdnu výkonnostních testů. Podle toho i testy dopadly… Ale pak jsem se docela chytil a po čtrnácti dnech už jsem byl schopný trénovat to co ostatní kluci,“ říká už veselým hlasem.

Koneckonců, vše zlé je i pro něco dobré. „Podařilo si mi konečně zrekonstruovat byt. Hodně jsem si dělal sám a moc mi pomohl i brácha Matěj,“ jmenuje mladšího sourozence, který s biatlonem skončil už loni a nyní trénuje dorostence v Jablonci nad Nisou. „Na té práci se mi líbilo, že člověk za sebou hned viděl reálné výsledky. To my se jich v biatlonu vždy dočkáme až po dlouhých měsících…“

Další dobrou zprávou je, že přítelkyně a reprezentantka Jessica Jislová dokončila magisterské studium na Masarykově univerzitě v Brně. „Myslím, že se jí hodně ulevilo a osvobodila se od napětí. Navíc teď budeme bydlet ve svém. To je prostě super…,“ pozvedne hlavu a po tváři mu přeběhne spokojený úsměv.

A spojenost jej neopouští ani teď na přípravě v Norsku. Na jihozápadě země si vychutnává každý den. „Je tu prostě krásně. Na chuť jsem Norsku přišel už během našeho soustředění před světovým šampionátem v Oestersundu. A teď jsem se jen utvrdil v tom, jaká je to krásná země s pohodovými lidmi. Úplně mě třeba fascinuje, jak jsou řidiči ohleduplní, slušní a trpěliví, když na silnici trénujeme na kolečkových lyžích.“ V Tonstadu mají Češi k dispozici lyžařský a biatlonový areál i nekonečné prostory terénů v přírodě. „Je tu prostě fajn,“ uzavírá Tomáš Krupčík, který se už ve čtvrtek postaví s týmovými kolegy na start prvních závodů populárního Blink Festivalu.

 

Více o Blink Festivalu a Vám přineseme v nejbližších dnech.

 

 

Tomáš Hermann

Foto: Petr Slavík, Tomáš Krupčík a Tomáš Hermann