Vojta, Šimon, Strunda a Kaba. Představujeme české servismany

04. března, 2020

Není úplně obvyklé, aby se ze sezóny na sezónu změnil skoro celý servis. Právě to se před touto zimou stalo u českého týmu, když z původní čtveřice zůstal jen Šimon Kubina. Doplnili ho Martin Struna, Tomáš Schindler a Vojtěch Prášil, který má teď český servis na povel. Pojďme si borce, kteří se starají českým biatlonistům o lyže, trochu představit.

Mladík z Benecka

Jsme zrovna na cestě z Ruhpoldingu do Pokljuky, když kluci vyprávějí, jak se dostali k přípravě lyží pro biatlonovou reprezentaci. Začíná ten nejmladší a obvykle nejhlasitější, čtyřiadvacetiletý Šimon Kubina. „Připravoval jsem lyže rok v Rakousku, to mi bylo asi 18. Pak ten tým zanikl a zrovna bylo výběrové řízení u českého biatlonu, tak jsem se přihlásil.“

Přijímací zkouška probíhala v tunelu v Oberhofu, kam se se Šimonem vydal i Martin Kalous, který do minulé sezóny mazal lyže u áčka a nyní trénuje děti v Novém Městě na Moravě. „Náš největší úkol byl připravit sportovcům tréninkové lyže. Koukali na nás, jak to děláme, a podle toho určovali, kdo je lepší. Hodinu a půl jsme jezdili a pak vyhodnocovali. Vybrali nás s Mártym k béčku. Tam jsem byl čtyři roky a teď jsem druhým rokem v áčku,“ vypráví rodák z Benecka, který je na svůj původ patřičně hrdý.

Jak se Vojta do čela servisu dostal

Slova se nyní chopí vedle sedící devětadvacetiletý Vojtěch Prášil. Na začátek si dáme hodinu geografie: Vojta se narodil v Hodoníně, vyrůstal ve Strážnici, pak se přestěhoval do Semil (a od té doby se nemyl, jak pohotově doplňuje Šimon) a teď bydlí v Jablonci.

Jak se on dostal k přípravě lyží? „Po střední škole jsem se rozhodl, že nechci pokračovat s běžeckým lyžováním. Šel jsem na výšku do Prahy, byl jsem tam dva měsíce a pak mi Kuba Havel psal, jestli bych nechtěl k biatlonovému servisu. S vidinou účasti na olympiádě jsem řekl, že bych to zkusil.“

I Prášila čekala zkouška v Oberhofu. „Taky jsme byli dva a věděli jsme, že se dostaneme. Byl totiž potřeba jeden člověk do áčka a jeden do béčka. Jenom jsme lyžovali, připravovat lyže jsme nemuseli. To byl rok 2011.“

Vojtu vybrali do áčka, kde mohl leccos odkoukat od Němce Daniela Müllera. Další zkušenosti poté sbíral pod vedením Tomáše Žídka. „Pak se mě ptali, jestli bych nechtěl vést servisní tým u béčka. To jsem zkusil loni a teď jsem zpátky u áčka,“ popisuje Prášil svou cestu až do čela áčkové servisu.

Posila z Kanady

Přesouváme se dopředu, kde sedí liberecký rodák Martin Struna. Když promluví, tak podle malého přízvuku poznáte, že byl dlouho v zahraničí. „Sbalil jsem si batoh a na rok odjel do Kanady. Pak jsem si to prodloužil o další rok a nakonec jsem tam zůstal asi deset let. Bydlel jsem v Canmore, kde je centrum zimních sportů. Seznámil jsem se tam s lidmi od biatlonu, párkrát jsem jim byl pomáhat na závodech a pak mi nabídli místo u servisu kanadského áčka.“

Loni na jaře se Martin se svou ženou rozhodl vrátit zpět do České republiky. „Ke konci sezóny v Oslu jsme se s Ondrou Rybářem bavili o možnostech práce u českého biatlonu a domluvili jsme se na pozici asistent trenéra juniorů v létě a na zimu servisman u áčka.“

Na trati ho při testování lyží nepřehlédnete, z českého servisu je s přehledem nejvyšší. A taky byste asi nehádali, že je mu 40 let.

Servisman, který nechtěl zklamat mámu

Zbývá nám Tomáš Schindler, neboli Kaba. Nikdo mu totiž jinak neřekne. Fotograf Petr Slavík se ještě v Hochfilzenu ptal, jak že se vlastně nový člen servisu jmenuje. Příběh sedmadvacetiletého rodáka z Frenštátu pod Radhoštěm o tom, jak se dostal k českému týmu, se vyplatí poslechnout.

„Máma mi volala, že vypsali výběrové řízení na servismany u českého biatlonu. Že jsem furt chodil mazat, když jsem lyžoval, tak jestli to nechci dělat. Říkal jsem jí, že nevím, nemám čas (přes léto totiž stavím domy). Ať tam ten životopis pošle, jestli chce. Moje maminka si psala s Ondrou Rybářem, vykomunikovala to a pak mi řekla: V tolik a tolik, musíš tam jet. Chtějí vidět, jak lyžuješ. Říkal jsem, že 300 kilometrů někam nepojedu, že pošlu video. To neprošlo. Na to máma, že ji naštvu, když tam nepojedu. Tak jsem jel.“

Kaba tedy dorazil do Jablonce, kde spolu s Jiřím Novotným, současným servismanem u béčka, nazul kolečkové lyže. Předjezdce jim dělal Vojtěch Prášil. „Rybíz mu říkal: Vojto, jenom tři kolečka tady po střelnici, pomalé tempo. Tak jsme se povozili, dali i nějaký kopec.“ Oba v testu uspěli. Kaba šel v C týmu, o rok později byl u béčka a letos už je u áčka.

Ondřej Rybář přitom nevěřil, že Kaba na test vůbec dorazí. „Říkal jsem klukům: Měl přijet jeden, co ho přihlásila máma, ale určitě nepřijede. Z rohu místnosti se ozvalo: To jsem já,“ vzpomíná na úsměvný moment Rybář.

Každý má svého závodníka

Čtveřice servismanů má jasně vymezené úkoly. Kaba se Šimonem zůstávají až do do závodu na trati a testují lyže. Ty závodní pak v kamionu připravují Vojta se Strundou. Šéf českého servisu ale plánuje do konce sezóny prohození rolí.

V kamionu má každý svůj stůl, kde připravuje lyže. K tomu vždy hraje nějaká hudba, o kterou se stará Šimon Kubina. „Snažíme se udržovat mix všeho, aby to nebylo stereotypní. Když mám dobrou náladu, tak se zeptám, jestli chce někdo něco zahrát. Když řekne, že chce, tak si stejně pustím, co chci,“ směje se Šimon. Hrají hlavně české písničky a rock.

Servismani mají také rozdělené jednotlivé závodníky, jejichž lyže mají na starosti. Prášil se stará o lyže Ondřeje Moravce a pak o lyže značky Salomon, na kterých jezdí Markéta Davidová a Eva Kristejn Puskarčíková. S nimi mu pomáhá Kubina, který má v gesci trio Michal Šlesingr, Tomáš Krupčík a Veronika Vítková. A pak juniorky, které letos debutovaly ve Světovém poháru. Struna pomáhá s lyžemi Michalu Krčmářovi a Lucii Charvátové. Schindler pak trojici Jessica Jislová, Adam Václavík a Jakub Štvrtecký.

Ve volném času běh i deskovky

Během závodních dnů najezdí servismani na lyžích i 50 kilometrů, přesto si neodpustí tradiční ranní výběh. Budíček třeba na šestou ranní, hodina běhu, rychlá snídaně a odjezd na stadion. Návrat na hotel pozdě večer.

K rannímu výběhu se občas připojí i norští servismani, se kterými se ti čeští špičkují. Všichni používají sportovní aplikaci Strava, kde jsou takzvané segmenty. Jde o určité úseky trati, na kterých se měří čas. Češi a Norové na většině z nich drží přední příčky.

Večer na hotelu je ještě čas na jednu partičku karet nebo nějakou deskovou hru. Vojta Prášil jich má velkou zásobu, frčí třeba karetní varianta Monopoly nebo deskovka Kamionem po Evropě. Teď mají Češi půjčené šipky od Švýcarů, ale asi je budou brzy vracet po tom, co je vyškolil trenér Jirka Holubec.

Tímhle končíme náš náhled do života českých servismanů, ale ještě se můžete na následujícím videu podívat, jak to jde klukům od ruky.

Karel Halberštádt
Foto: Petr Slavík