Nebylo to jen o Markétě, těší Egila Gjellanda. Češky podle něj můžou být na úrovni Norek

Trenérské duo Egil Gjelland a Jiří Holubec má za sebou druhou společnou sezónu u českých žen. Oslavili během dní dvě bronzové medaile na Mistrovství světa v Anterselvě. K té první přispěly ve smíšené štafetě Markéta Davidová a Eva Kristejn Puskarčíková, o tu druhou se ve sprintu zasloužila Lucie Charvátová. Všechny tři zmíněné biatlonistky (a také Jessica Jislová) si v hodnocení Světového poháru oproti loňsku polepšily, Davidová s Charvátovou na tom byly dokonce nejlépe v kariéře.

Kaňkou na sezóně byly zdravotní problémy, které hned v úvodu vyřadily Veroniku Vítkovou. Nevyhýbaly se ani dalším biatlonistkám, což bylo nepříjemné s ohledem na týmové soutěže. V Poháru národů Češky klesly z 8. místa na 9., ve štafetách ze 7. místa na 8. Ale v té nejdůležitější štafetě, na světovém šampionátu, skončily čtvrté.

Egil Gjelland v následujícím rozhovoru hodnotí výkony svých svěřenkyň a už se také dívá do budoucna.

Zmínili jsme úspěchy i těžkosti uplynulé sezóny. Splnila jako celek tvá očekávání?

„Se spoustou věcí jsem spokojený, pochopitelně ne se vším. U holek byl opět vidět progres, pořád je ale na čem pracovat do dalších sezón. Povedla se řada dobrých výsledků a musím ocenit i práci, kterou holky odvedly. Těší mě, že to nebylo jen o Makule, ale dařilo se i dalším.“

Můžeme začít právě u Markéty. Byl její progres takový, jaký jsi očekával?

„Ano, i když každá sezóna je samozřejmě jiná a těžko se to porovnává. Začala skvěle v Östersundu a pokračovala v dobrých výkonech, i když to někdy bylo nahoru a dolů. Často byly složité podmínky, třeba v Le Grand-Bornand hodně bojovala s těžkým sněhem. Na konci sezóny jsme viděli, že dokázala střílet vleže rychleji. To byla skvělá zkušenost, úspěšně provést takovou změnu během sezóny. Musí na tom dál pracovat a posunout své limity. Stále se opakuji, ale pořád je mladá a učí se.“

Hobla si Makula užila hned několikrát

Bylo to zrychlení střelby uprostřed sezóny plánované?

„No, plánované… Můžete se snažit něco zlepšit a pomoct, ale když se na to sportovec necítí, tak je těžké to změnit. Ale pracovala na tom a přesvědčila se, že je schopná střílet rychleji. Je to její práce. V tom je rozdíl u nejlepších biatlonistů. Jsou schopní dělat malé změny během sezóny a díky tomu tomu se zlepšovat. Makula se mezi tyto sportovce řadí a má výborně nakročeno. Teď máme dost času na to, abychom na tom dál pracovali a ona mohla ještě častěji závodit o nejvyšší příčky.“

O nejvyšší příčky dokázala bojovat také Lucka…

„Získala medaili na mistrovství světa a samozřejmě někdo může říct: To je pěkné, ale byly složité podmínky. Ty však měly i další biatlonistky a nepopasovaly se s nimi. Naskytla se šance a Lucy ji využila. Podala opravdu skvělý výkon. A i v několika dalších závodech ukázala, že je schopná jezdit na této úrovni. Je ale nutné zapracovat na stabilitě, čeká ji ještě hodně práce.“

Bronzová medailistka ze sprintu a její šťastný trenér

Jako trenér jsi asi pracoval s biatlonisty, kteří se také potýkali s podobným problémem.

„Samozřejmě, ale není tak jednoduché se s tím vypořádat. Hodně to závisí právě na tom sportovci. Lucy se podařilo dotknout se té nejvyšší úrovně. Viděla, jaká k tomu vede cesta. Když uvěříte, že jste schopní zajíždět takové výsledky, je to mnohem jednodušší. Má obrovský potenciál, ale musí tvrdě pracovat a také pár věcí změnit, aby byly její výkony stabilnější.“

Pojďme k Evě a Jessice, které trochu srážely zdravotní problémy. Jak hodnotíš jejich počínání?

„Už několikrát jsem říkal, že když Evík zastřílí čistě a poběží tak, jak umí, je schopná bojovat o pódium. To bylo vidět na začátku sezóny. Pak ale přišly zdravotní problémy. Od Oberhofu se to s ní vleklo. Její forma v druhé polovině sezóny klesala, ale pořád byla schopná zajet dobře ve štafetách a třeba také v individuálu na mistrovství světa. Potřebuje ustálit střelbu a taky se ještě přiblížit těm nejlepším na trati. Je hodně soutěživá, umí zariskovat a zabojovat. To jsme viděli ve štafetě v Anterselvě, kde jsme byli jen kousek od medaile. Řekl bych, že nemůže být se sezónou spokojená, ale ani nespokojená. 

Radost bronzových medailistek ze smíšené štafety

U Jess je to složité po zdravotní stránce. Začne sezónu, je to v pořádku, forma roste. V Hochfilzenu na tom byla dobře. Během Vánoc a ve druhém trimestru ale opět onemocněla. I ona předváděla velmi dobré výkony ve štafetách, s tím může být určitě spokojená. Potřebuje zapracovat na tom, aby zůstala během sezóny zdravá, předcházet nemocem. V Kontiolahti se to zase vracelo do normálu, viděla, že může závodit na vysoké úrovni.

Když to shrnu, máme za sebou spoustu pozitivních momentů a před sebou spoustu práce do dalších let. Holky mají potenciál bojovat v každém závodě o elitní desítku. To je s výhledem do budoucna příjemné.“

Sprint v Hochfilzenu a povzbuzení od Egila

Když mluvíme o budoucnu, v uplynulé sezóně debutovaly ve Světovém poháru juniorky Tereza Voborníková a Tereza Vinklárková. Je v plánu je zapojit do týmu? Třeba i během přípravy?

„Tohle je ještě na dlouhou diskuzi s Ondrou Rybářem a trenérem juniorek Alešem Lejskem. Máme víc mladých biatlonistek, které mají velký potenciál. Teď musíme najít tu správnou cestu.

Samozřejmě pokud máme pět míst ve Světovém poháru, tak bychom je měli obsadit pěti silnými biatlonistkami. To je náš cíl. V ideálním případě by měl být boj o místa. Holky v IBU Cupu by měly tlačit na ty ve Světovém poháru. V tomto ohledu je před námi ještě dost práce, abychom mohli třeba ve štafetách stabilně bojovat o stupně vítězů.“

Když trochu odběhneme od českého týmu, tak trend momentálně udávají Norsko a Francie. V čem tkví jejich dominance?

„Když vezmu třeba tým norských žen, tak mají čtyři zkušené a stabilní biatlonistky a další spoustu závodnic v IBU Cupu, které je mohou kdykoliv zastoupit. Pravdou také je, že tyto země mají lepší materiál a vybavení než další týmy. I díky tomu zůstávají stále na vrcholu. Tím se musíme zabývat. Je za tím dlouholetá práce a dobře nastavený systém. Jsem si jistý, že i my se k tomu můžeme propracovat. Jistě také vím, že naše holky na tom nejsou hůř a v budoucnu můžou být na úrovni těch nejlepších.“

Oba trenéři českých žen v akci

Jako Nora tě asi potěšilo, že Johannes Thingnes Bø obhájil velký křišťálový glóbus. Jde podle tebe o největší talent v historii norského biatlonu?

„Teď je nejlepší, ale v minulých letech tu byla celá řada výborných biatlonistů v čele s Olem. Příští sezónu může být všechno jinak. Není jasné, že bude opět nejlepší. Samozřejmě je velmi talentovaný, ale podobné předpoklady mají i jiní. Johannes naprosto přesně ví, co má dělat. Nic si zbytečně nekomplikuje, dělá věci jednoduše.“

Asi je při současné situaci ve světě těžké cokoliv plánovat, ale máš alespoň nějaký rámec toho, co se bude v následujících týdnech dít? Dostanou holky úplné volno? 

„Holky budou mít volno do konce března a pak v dubnu. Začátkem května bychom měli začít s plnou přípravou. Samozřejmě je třeba, aby byly aktivní i během toho volna, aby dělaly, co je baví. Nemůžou zůstat měsíc na gauči. Trénink tedy bude flexibilní, zároveň je důležitý i volný čas. Hlava to po dlouhé sezóně potřebuje. Je to o to složitější, že konec sezóny byl tak rychlý kvůli tomu zatracenému viru. Přípravu musíme začít opět s plnou baterií.“

Karel Halberštádt
Foto: Petr Slavík