S Lucií Charvátovou o povedených testech, Tour de France a vyvrcholení studijní kariéry

20. září, 2020

Je září, a tak Lucie Charvátová září. Skvěle se jí povedly testy výkonnosti v Jablonci nad Nisou, začíná její nejoblíbenější roční období a právě teď si užívá lyžování na ledovci v Rakousku. Na soustředění v Ramsau am Dachstein měla také čas sledovat svou milovanou Tour de France. Nejen to jsme probrali v následujícím rozhovoru.

Trenéři tě hodně chválili za výkony na testech v Jablonci nad Nisou. Jak hodnotíš testy ty sama?

Jsem ráda, že v očích trenérů stoupám a mají ve mě důvěru směrem k zimě. Mě samotnou výsledky testů potěšily. Na pásu jsem vyrovnala loňský výkon a nad mé očekávání jsem zvládla výběh, protože běh do kopce není moje silná disciplína. Spočítala jsem si, že jsem to běžela sedmnáctkrát a teď jsem si vylepšila osobní rekord asi o 20 sekund. A to se nijak nespecializujeme na běh do kopce, běháme to jen jako test.

Ve výběhu ses navíc zlepšila oproti jaru o 50 sekund. Čím si vysvětluješ tak velký skok?

Rozhodně systémem tréninku, který je takto naplánovaný. Dneska jsem zrovna dopisovala tréninkový deník a koukala jsem, že jsem měla za červen odtrénovaných asi 70 hodin a nedivím se, že jsem z tak velkého objemu nedokázala vyvinout takovou rychlost. Poslední tři týdny jsme měli těžký závodník blok, tělo se z těch objemů vzpamatovalo a navyklo si na vyšší intenzitu. 

Je o tobě známo, že nemáš ráda horko. Takže jsi asi uvítala, že jste se opět vydali na ledovec do Rakouska, ne?

No, počasí tady mě nepřestává udivovat. Čekala jsem, že už bude podzimní, ale zatím máme krásné počasí. Člověk by si řekl, že nahoře ve vysoké nadmořské výšce bude zima, ale sluníčko je tam dost intenzivní a ještě se odráží od sněhu. Je tam příjemná teplota na lyžování v kraťasech, prostě idylické zakončení léta. Ale mé nejoblíbenější roční období je podzim. Když padá listí a ze vzduchu už cítíš, že se blíží zima. Pro mě teď začíná šťastnější období, kdy jsme nějak překonali léto a směrujeme k zimě.

https://www.instagram.com/p/CD8jVYQJFQB/

Takže tě ani nijak nerozhází dvouhodinové kroužení na malém sněhovém obdélníku?

Vypadá to hůř, než jaké to ve skutečnosti je. I kdyby to kolo bylo jednou tak delší, tak by nebylo zábavnější. Pořád jezdíš tam a zpátky a je jedno, jak dlouhá je rovinka. V létě jsme se brodili ve vodě. Teď jsou noci delší a chladnější, tak to nahoře přimrzne a přes ten trénink to vydrží krásně tuhé. Už se to rovná podmínkám v zimě. Sníh je skluzný a lyžuje se na něm pěkně.

Říkala jsi mi, jak se vždycky v létě těšíš na Tour de France. Stíhala jsi ji sledovat i v netradičním podzimním termínu?

Samozřejmě to sleduju, je to můj nejoblíbenější cyklistický závod. Nasadila jsem vysoký standard na začátku, kdy jsem Tour sledovala velmi důkladně. Pak jsme měli testy a začali víc cestovat, takže mi nějaké etapy vypadly. Ale přehled jsem si udržovala po celou dobu. Výkony cyklistů byly asi ovlivněné tím, jak vypadala sezóna, taky měli všechno posunuté. Ale překvapilo, že pár lídrů odpadlo, zůstali jen dva a oba byli ze Slovinska. Z takové malé země, kde možná ani nemají takové podmínky, aby byli špičkovými cyklisty. A ještě k tomu jeden z nich je bývalý skokan na lyžích. To jsem nečekala, že to oba dotáhnou na pódium.

Na přerod Primože Rogliče ze skokana lyžích na cyklistu jsem se tě právě chtěl zeptat. Dokážeš si představit takovou změnu z pozice biatlonistky?

Spíš bych si se svým somatotypem dokázala představit, že bych přešla na veslování nebo sjezdové lyžování. (smích) Myslím si, že je to nemožné. Je to zázrak, když se podaří takhle radikálně změnit sport. Ale nepopírám, že když sednu na silničku a vyjedu nějaké passo, tak se cítím, jako bych jela Tour de France.

Právě jsem si říkal, že jako biatlonisté zařazujete do přípravy kolo docela dost.

Přijde mi, že jsme toho letos ani tolik nenajezdili. To mě trochu mrzí, protože kolo mám ráda. Tedy to silniční, protože na horském se bojím a úplně si to neužívám. Silniční kolo je fajn a i díky tomu víc sleduju silniční cyklistiku.

Pro letošek už jsi kolo odložila?

Už ho asi zazimuju, protože si myslím, že tréninků na kole moc nebude. Maximálně nějaká hodina lehkého projetí, ale už žádné stovkové etapy. Ale kdyby mě někdo vyzval na nějakou etapu, tak se ráda přidám. (smích)

Léto u tebe bylo i ve znamení rekonstrukce bytu. V jaké jsi teď fázi?

Rekonstrukce se docela táhne. Je potřeba dodělat spoustu malých věcí od různých řemeslníků. Ale dneska jsem si objednala televizi a mixér. Kdyžtak si tu televizi postavím na zem. (smích)

A co škola? Rozeběhl se ti další semestr sportovního managementu?

Přišel nám informační e-mail, že veškerá výuka zatím bude online. Já jsem to maximálně přivítala. Výuku bychom měli každých 14 dní a já bych se jí asi nemohla tolik účastnit, když budeme jezdit na soustředění. Pro mě to bude nejvíc přínosné studium, které jsem kdy měla. Teď na podzim jsem si zadávala téma závěrečné práce, kterou bych měla odevzdávat na jaře a následně obhájit. Škola se pomalu rozbíhá, ale zatím to není nijak intenzivní. 

Jaké téma sis pro závěrečnou práci vybrala?

Zatím je dost všeobecné, ale chci se zaměřit na sportovní organizace a hlavně sportovní zařízení, na jejich chátrání, následné krachy a nutné reinvestice, aby areály byly konkurenceschopné a provozuschopné. Zůstanu u nás v Krkonoších, kde jeden takový případ máme.

Pokud se ti podaří práci obhájit, tak tím bude ukončena tvá studijní kariéra?

Zcela, už aby to bylo. (smích) Na závěrečné práci budu spolupracovat s panem docentem Jiřím Novotným, který je uznávanou kapacitou v oboru ekonomiky sportu a zároveň velkým sporťákem. Má spoustu znalostí a zkušeností, takže věřím, že to dáme společně do kupy.

Karel Halberštádt
Foto: Petr Slavík, Lucie Charvátová