Adam Václavík je konečně negativní. Teď chce usilovat o návrat do Světového poháru

02. února, 2021

Poslední měsíc byl pro Adama Václavíka ve znamení pozitivity. Bohužel není řeč o jeho náladě, ale o nemoci covid-19. Teď už snad vir definitivně porazil a chystá se na návrat do startovní brány, jak prozradil v následujícím rozhovoru.

Michal Krčmář popisoval, že u něj měl covid-19 mírný průběh. Jak to bylo u tebe?

Také jsem neměl nijak dramatický průběh. Čtyři dny mě bolely svaly a byl jsem unavený. Bylo znát, že se tělo s něčím pere. Ale neměl jsem teplotu, ani jsem neztratil čich nebo chuť. Trochu jsem cítil tlak na hrudi, bolela mě hlava. Bohužel jsem byl dlouho pozitivní. Asi jak jsem pozitivní člověk, tak se to se mnou nějak neslo.

Jak dlouho jsi byl pozitivní?

No, až teď v pondělí jsem měl negativní test. Minulou neděli jsem byl ještě hraničně pozitivní. Takže nějakých 25 dní. Rozhodně jsem nečekal, že to bude takhle dlouhé. A přišlo to zrovna ve špatnou dobu, před mistrovstvím světa.

Teď už jsi v pořádku?

Musím zaklepat, že se cítím dobře. Už jsem šel i rychlé tréninky a odezva těla je zatím dobrá. Samozřejmě to není ideální, ztratil jsem nějaké svaly a tělo si zase musí navyknout na zátěž. Ale čekal jsem, že návrat bude horší. Doufejme, že to půjde dál nahoru.

Jak dlouho jsi byl úplně bez tréninku?

Skoro dva týdny. Myslím, že dvanáctý den jsem se šel projít na lyže. Snažil jsem se pak každý den něco dělat. Lehce se proběhnout, projet se na rotopedu, jít na procházku. Pořád jsem čekal, až budu moct pořádně zabrat. Postupem času už jsem se cítil dobře a měl jsem i chuť, ale nechtěli jsme nic uspěchat.

Vtipkoval jsi, že jsi měl díky covidu dovolenou. Jak jsi s ní tedy naložil?

Normálně v zimě moc času nemáme, takže jsem se toho teď snažil využít. Ve škole jsem se zase posunul trochu blíž k cíli, hodně jsem četl a vyřešil nějaké resty. Lepší by bylo samozřejmě trénovat, ale snažil jsem se na té situaci najít něco pozitivního a maximálně využít volný čas.

Kde se teď připravuješ?

V domácím areálu v Jilemnici. Počasí nám teď přálo, takže tréninky byly příjemné. Do odjezdu na IBU Cup bych měl zůstat v Jilemnici a trénovat se Zdendou Vítkem.

Zmiňuješ, že tě čeká návrat k závodům na IBU Cupu v Osrblí. Těšíš se? Nebo máš z návratu obavy?

V první řadě mě mrzí, že jsem přišel o dva vrcholy. Když se mi zadaří na IBU Cupu, tak bude třeba ještě možnost, že bych se donominoval na světový šampionát. Osrblie nemám úplně v oblibě. Asi tři čtyři roky zpátky jsem se zařekl, že už tam nikdy nechci jet. Pak jsem tam byl před dvěma roky čtrnáct dní a teď tam možná zase budu čtrnáct dní. Asi karma. (smích) Ale na samotné závody se těším. Samozřejmě bych byl radši na mistrovství světa, ale co se dá dělat? Nevím, jak bude reagovat tělo. Věřím, že se dokážu na závody dobře připravit a předvedu kvalitní výkony, abych se mohl vrátit do Světového poháru.

Díky covidu už se do Světového poháru vrátil tvůj spolubydlící Michal Šlesingr, i když v trochu jiné roli. Byli jste v kontaktu? Nedobíral sis ho trochu?

Pár dní zpátky jsme spolu mluvili, možná s námi pojede i do Osrblí. Psali jsme si a volali i před Oberhofem. Říkal jsem mu, že tím, že jsem onemocněl, jsem mu dal zase šanci si zazávodit, tak ať si to užije. Trochu jsem si ho dobíral. Jak toho po konci kariéry moc nedělal, tak jsem se bál, aby nedostal infarkt nebo tak něco. Ale on má tuhý kořínek a zvládl to dobře. Myslím, že je teď docela důležitým článkem týmu. Má hodně práce s organizací ubytování a všech věcí kolem covidu. A do toho dokázal zaskočit za servismany. Za to mu patří můj obdiv. Ale měl by na sebe dávat pozor. Na takové hurá akce už je trochu starý. (smích)

Karel Halberštádt
Foto: Petr Slavík