Musíme zrychlit, ví Ondřej Rybář. Potěšil ho návrat Krčmáře po covidu i nástup mladíků

02. dubna, 2021

Po třech letech se Ondřej Rybář vrátil k trénování a zažil jednu z nejtěžších sezón ve své kariéře. V lednu v Oberhofu po řádění koronaviru zbyli staronovému trenérovi mužů v týmu dva závodníci. Těžké chvíle tým přečkal za pomoci juniorů. Na konci sezóny patřila českým mužům 10. příčka v hodnocení štafet a 11. příčka v Poháru národů. Michal Krčmář byl jako nejlepší z Čechů ve Světovém poháru 23. Vůbec poprvé na body dosáhli Mikuláš Karlík a Milan Žemlička, poslední body kariéry naopak zapsal Ondřej Moravec. Necelé dva týdny po skončení sezóny jsme s Ondřejem Rybářem výkony jeho svěřenců zhodnotili.

Dříč Krčmář a jeho návrat

Jaké v tobě převládají pocity necelé dva týdny po skončení sezóny?

Pocity jsou smíšené. Sezóna zaplaťpánbůh proběhla, i když covid po Vánocích náš tým hodně ovlivnil. Hodnocení je proto těžké. Myslím si, že se spousta věcí dá zlepšit a na druhou stranu nebylo všechno špatně. Máme na čem pracovat a není to jen klišé. Byly tam vlaštovky, které ukázaly, že můžeme mít v budoucnu silný tým. Z toho mám dobrý pocit a je to motivace jak pro mě jako pro trenéra, tak pro samotné závodníky. Ti musí vědět, že všechno nejde udělat ze dne na den. Je potřeba tomu věnovat čas a být trpělivý. Strašně bych si přál, abychom tu měli opět generaci, o kterou se můžeme opřít. Mlaďoši ukázali, že chtějí něco dokázat. Uvidíme, kam až je to pustí. Kam se tou dřinou dokážou dostat.

Chybělo nám pódium a víc umístění do deseti. V Novém Městě na Moravě bylo vidět, že kluci můžou být vysoko, ať už to byl Bimbo, Karlos nebo Kuba. Dojem z celého týmu je pak mnohem lepší.

Týmovou jedničkou byl opět Michal Krčmář. Jeho výkony asi budeš hodnotit v kontextu toho, že v lednu prodělal koronavirus.

Za Bimba jsem ohromně rád. Je to dříč, který tomu dává maximum, někdy je až přehnaným detailistou. Žije tím a chce něco dokázat. To je to nejdůležitější. Byl schopen se po covidu vrátit a jeho pocity byly správné, když jsme se rozhodovali, jestli odjet na mistrovství Evropy. Nakonec tam vybojoval medaili. Pro nás to bylo důležité, bylo najednou vidět, že se závodit dá. Z Evropy jel rovnou na mistrovství světa a někdo si možná řekl, že Evropa je nic. Ale bylo vidět, že ať Bimbo nebo jeho přemožitel ze stíhačky Pryma jsou schopni závodit kolem desítky i mezi elitou.

Michal ve všech závodech, do kterých nastoupil, bodoval. Měl spoustu vynechaných závodů, a tak se mu ani neškrtaly žádné výsledky. V tomto kontextu si v celkovém hodnocení nepohoršil, i když je o dvě místa níž. Má stabilní výkonnost, ze které se dá odrazit nahoru, pokud se nám povede všechno okolo. Nespoléháme jen na to, že přijde jeden den, kdy se všechno sejde. Je to o tom, že šanci má skoro v každém závodě, když se všechno podaří. Když se trefíme do mázy a ujedeme všem ostatním, nebo se nám povede taktické nasazení do skupin. To jsou pak ty drobnosti, které vás můžou jednoduše posunout do elitní desítky. Bylo to vidět i v této sezóně. Když ty nejlepší týmy neměly úplně top lyže, tak byly najednou porazitelné. Na tom se snažíme neustále pracovat. Byli bychom rádi, kdyby zase našli nějakou vychytávku, dominantní sníh, na kterém budete úplně top. To pak může pomoct k dobrým výsledkům.

Co Bimbovi schází k tomu, aby pronikl do nejužší špičky?

Jsem rád za to, jak střílí. Je schopen střílet rychle a stabilně. Tohle byla devíza Ondry, na kterou jsem se mohl jako trenér spolehnout a pak pracovat na dalších věcech. Tohle má za mě výborně nastavené a teď je potřeba se zlepšit v běhu. Potřebujeme se dostat k tomu, abychom běhali kolem první desítky, patnáctky. Pořád nám chybí nějakých 30 sekund. To není málo, musíme se k tomu propracovat jak tréninkem, tak materiálem. Ten, kdo lyžuje, ví, že se dá 30 sekund jednoduše ztratit i získat právě materiálem.

Každopádně je dobré vycházet z toho, že někdo umí dobře střílet. Dokáže si poradit s větrem, chumelením nebo mlhou. Pak se můžeme soustředit na další věci.

Moravec v roli učitele

Ondřej Moravec za sebou má poslední sezónu. Bylo to důstojné loučení?

Určitě ano. Já jsem rád, že pokračoval, protože svým přístupem pomohl mladým závodníkům. Na rovinu ale říkám, že jeho výsledkový potenciál byl větší. Na úvod sezóny v Kontiolahti ukázal, kam patří, když byl schopen atakovat první patnáctku. Myslím si, že ji mohl atakovat i častěji, ale kolikrát ho trošku zabrzdila hlava. Zase zjistil, že může závodit s těmi nejlepšími a začal o tom víc přemýšlet. Do sezóny šel přitom s čistou hlavou, s tím, že nemá co ztratit.

Povánoční covid se sice Ondry přímo nedotkl, ale když vám zbydou dva závodníci, tak je atmosféra v týmu tristní. Tíha odpovědnosti ležela na Ondrovi. Přitom měl být tím, kdo bude doplňovat body a pomáhat týmu ve štafetě. Najednou to zase viselo na něm, byť není závodníkem, který by si s tím neměl poradit.

Bylo to takové zvláštní. Každý se bál, co bude další den, kdo bude pozitivní na dalším testu, kdo půjde do karantény. Převládaly myšlenky nad něčím úplně jiným než závoděním, což si myslím, že Ondru dost vykolejilo. Ale byl schopen dát se do kupy a na mistrovství světa by podle mě dokázal zajet ještě lepší výsledky. Věděl, že se dá zajet dobře, ale zároveň měl v hlavě myšlenku blížícího se konce. Ale zvládnul to důstojně a jsem strašně rád, že tomu ještě ten rok dal.

Asi bychom si oba představovali ještě lepší výsledky, ale Ondra i tak týmu výrazně pomohl. Mladým klukům ukázal, jak se ten biatlon dělá. V trénincích na něj na střelnici nikdo neměl. Bylo vidět, že má za sebou spoustu dobře odtrénovaných let. Byl stabilní v jakékoliv situaci, ať to byl volný nebo rychlý trénink. Doufám, že si z toho kluci vzali co nejvíc. To jim nedá žádná učebnice. Když to vidí v reálu, že někdo přijede na střelnici „hotový“, ve vysokých tepech, a stejně je schopný se trefit, to je důležité. V tomhle směru Ondra splnil, co měl.

Už loni jste spolu s Ondrou o pokračování v kariéře hodně diskutovali. Letos už jsi ho asi nelámal?

Jsem rád, že tomu dal ten rok. Všechno pěkné musí jednou skončit. Nemělo by smysl ho přemlouvat. Ondra je závodník, který tomu dává 100 %. V hlavě už měl jiné myšlenky, i když se je jako profík snažil eliminovat. Já ho naprosto chápu. Odpracoval toho strašně moc, ale postupně přicházejí podněty, jako je rodina. To je hrozně intenzivní a důležitý podnět. V jeho věku se není čemu divit, že tento krok udělal a já mu ho naprosto schvaluju. Kdyby sám chtěl pokračovat, tak bych byl rád. Naše dohoda ale zněla jasně. Ještě rok tomu dá všechno, co je potřeba, a pak skončí.

Kuba není měkkota

Co Jakub Štvrtecký? Nečekal jsi od něj už letos trochu víc?

Čekal jsem od něj určitě víc, ale nejsem z toho jako trenér nějak zklamaný. Nechci, aby to znělo sebevědomě, ale tohle jsou věci, kterými si závodník projít musí. Kuba od sebe podle mě čekal strašně moc, tlačil na sebe. Nicméně konec sezóny měl výrazně lepší než ten střed, kterým se protrápil. Pokud by ale nezískal tyto zkušenosti, tak by se zase hluboko nezakódovaly ty dobré zkušenosti. Nikomu to nepřeju, ale zároveň když si tím závodník projde, tak je buď tak odolný, že to zvládne a posílí ho to, nebo ho to odrovná. Nemyslím si, že by Kuba byl měkkota, kterého to odrovná. Bylo vidět, že s tím tlakem na sebe to nikam nedotáhne.

Konec sezóny od něj byl daleko uvolněnější a byl to signál, že se tou cestou jít dá. Tím, co natrénoval, si udělal dobrý základ pro další roky. Je to mladý závodník, který je prvním rokem v chlapech. Rozebírali jsme to, když jsme bilancovali Ondru Moravce a stejně tak bychom mohli bilancovat Jardu Soukupa a Michala Šlesingra. Jim se přechod z juniorů docela povedl, ale také přišly hluché roky. Junior do toho vletí, povedou se mu nějaké body a pak to bere tak, že to automaticky půjde každý závod. Můžete to tomu závodníkovi říct desetkrát, ale stejně si to musí sám zažít.

Vidím, že Kuba je schopný být vpředu a týmu pomoct. Až čas nám ukáže, kam se může dostat se svými individuálními výsledky. Pokud bude odhodlaný dál pracovat jako doteď a trochu učešeme jeho přípravu, tak věřím, že může jezdit ve světové špičce.

Jak hodnotit Adama Václavíka, kterého vyřadil na měsíc ze hry koronavirus?

Budu ho spíš hodnotit ze sebe, protože během sezóny vypadá jinak než v tréninku. Sledoval jsem ho právě v tréninku a myslím si, že by měl být jedním z těch lidí, kteří budou týmu oporou. Je ale hrozně důležité předvést to, co umíte v tréninku, i v závodech, a to se Adamovi nedaří. Budu se opakovat, ale tím si může projít i výborný závodník. Zase si vzpomenu na Ondru, který se čtyři roky trápil s ležkou. Zvládal spoustu věcí v tréninku, ale v závodě to nešlo.

Adam musí věřit, že cesta, po které jde, je správná. U celého týmu je základ ve víře v to, co dělám. Pokud tomu budu věřit, tak bude efekt daleko větší, než když budu pochybovat o sobě, o lyžích nebo o trenérovi. To není dobrá cesta a já věřím tomu, že to kluci během sezóny pochopili, začnou na jaře s čistou hlavou a odrazí se od konce sezóny, kdy na tom nebyli špatně.

Co se stalo s Tomášem Krupčíkem? V přípravném období vypadal dobře, v zimě se mu ale tolik nedařilo.

Platí pro pro něj to, co pro Adama. Tomáš je zralý závodník, který už nějaký pátek u biatlonu je. Myslím, že sám ví, kde ho tlačí bota. Spoléhám na to, že je zkušeným závodníkem a poučí se z chyb, které udělal letos a že bude příští rok bojovat o stále místo v týmu a o olympiádu. To bude jeho hlavní motor. Určitě mu ale budou mladí kluci zatápět.

Silná generace na obzoru

Naopak Michal Žemlička byl se sezónou nadmíru spokojený. Poprvé nastoupil do Světového poháru, poprvé v něm bodoval a na Mistrovství světa v Pokljuce si vystřílel životní 26. místo. Jak hodnotíš jeho výkony?

Žemla se v porovnání s minulou sezónou určitě zlepšil. Na druhou stranu si myslím, že má ještě na víc a jako trenér nemůžu říct, že bylo všechno super. I on sám dobře ví, že má rezervy, na kterých může zapracovat. Z toho, že se dostal na mistrovství světa a že odstřílel dobře vytrvalostní závody, mám radost. Vykročil dobře a doufám, že bude pokračovat v tom, jak letos začal. Cesta to bude ještě trnitá, ale věřím, že tahle sezóna pro něj byla zpětnou vazbou, kdy zjistil, že to sice hodně bolí, ale že to zároveň jde.

Kdybychom měli najít pozitivum téhle koronavirové sezóny, tak to může být skutečnost, že mladí biatlonisté dostali hodně šancí.

Plánovali jsme, že mladým klukům dáme šanci. Trénovali jsme pohromadě, takže člověk o těch sportovcích něco ví a tuší, jaké jsou jejich možnosti. Na druhou stranu to bylo i tak, že měli dostat šanci, odjeli do Oberhofu, ale kvůli covidu nebo karanténě museli odcestovat domů. Ale je to stejné, jako když třeba Bleky vypadl kvůli zádům nebo Boušek s průduškami. Najednou se uvolní místo a mladí kluci můžou chytnout šanci za pačesy.

Ať už Mikys, nebo Karlos ukázali, že se o áčko prát budou. Víťu Horniga zbrzdil covid, asi od sebe čekal malinko víc. Na druhou stranu byl schopen na svěťáku postoupit do stíhačky. Ke konci mu docházely síly, což mohlo být ovlivněné právě tím covidem, protože na mistrovství světa juniorů zajel slušné závody. I on může koukat k další sezóně se vztyčenou hlavou. Čeká ho ale spousta práce, aby se dostal do základního týmu.

Chtěli bychom od mladých kluků právě to, co se letos povedlo Karlosovi nebo loni Kubovi. Sáhnout si na body a pak se třeba ještě posunout ve stíhačce.

Překvapilo tě, jakým způsobem se mezi elitou uvedli právě Tomáš Mikyska nebo Mikuláš Karlík?

U Karlose jsem hlavně rád, že se srovnal a byl stabilnější. Že v něm potenciál je, to víme už nějakou dobu. Teď to byl schopen spojit biatlonově, ať už na mistrovství světa juniorů, nebo pak ve Světovém poháru. Ukázal, že by mohl být dobrým biatlonistou, ale je před ním další sezóna a ono to nepůjde jako po másle. Doufám, že se mu povede navázat na tuhle sezónu lépe než třeba Kubovi na tu loňskou.

Mikys mě překvapil. Byl schopen výborně zajet štafetu a podržet ji. Potřebujeme přesně takové závodníky, kteří dokážou převzít odpovědnost. Je to další mladý kluk, na kterého se dá spolehnout na střelnici. Mám z něj dobrý pocit, ale platí pro něj to, co pro ostatní. Bude to ještě běh na dlouhou trať a nemá cenu se teď ukájet super výsledky. Musíme se dívat dopředu a směřovat k tomu, že chceme mít závodníky, kteří budou pravidelně jezdit na bodovaných místech. Byl bych strašně rád, kdyby byli schopni jezdit kolem patnáctky. Abychom měli silný tým a ne jednoho závodník, který to táhne. K tomuto má tahle generace dobře našlápnuto.

Na sociálních sítích jsme mohli sledovat, že kluci po konci sezóny stále lyžují. Jaké od tebe dostali pokyny?

Do neděle měli skoro soustředění, kdy dolyžovávali, aby tělo mohlo vychladnout ze závodního období. Teď v dubnu už je to na nich. Třeba Bimbo ještě dolyžuje tento týden.

Můžeme být rádi, že máme sníh, protože pak honíme každý den, kdy by šlo lyžovat. Byla by škoda nevyužít aktuální podmínky, i když je to trochu těžší s logistikou. Pořád jsou to ale profesionální sportovci, kteří do těch hor můžou za dodržení všech pravidel vyjet. Dotrénujeme, na 14 dní si odpočineme a pak už začíná příprava. Od května už budou všichni v plném zápřahu.

Dá se teď vůbec plánovat příprava?

Musíme plánovat. Pro nás je to rok jako každý jiný. Byl bych rád, kdybychom měli do půlky dubna aspoň trochu jasno. Sportovci ale vědí, jak to bude zhruba probíhat, není to jejich první příprava. Teď budou mít 14 dní volných, ale pak už začne střelecká příprava i zahřívání organismu před ostrým startem přípravy.

Jestli si někdo myslí, že přijde léto, biatlonista nic nedělá a začne trénovat až v zimě, tak to ne. Pro nás je opravdu mezi sezónami 14 dní volna a jinak se pořád trénuje.

Připravujeme také rozhovor s trenérem žen Egilem Gjellandem.

Karel Halberštádt
Foto: Petr Slavík