Medaile z MS je úspěch, Egil Gjelland ale čekal lepší výsledky. Chce rozšířit tým a sbírá informace od Oleho

09. dubna, 2021

Egil Gjelland má za sebou třetí sezónu u českých žen, během které slavil zisk třetí medaile z mistrovství světa. Na mistryni světa Markétu Davidovou ale další biatlonistky nenavázaly a oproti minulé sezóně si v hodnocení Světového poháru pohoršily. Norský kouč v obsáhlém rozhovoru hodnotí uplynulou sezónu a nastiňuje plány pro nadcházející ročník.

Uběhly skoro tři týdny od konce sezóny. Jaké u tebe převládají pocity?

Hodně jsem přemýšlel o tom, proč sezóna probíhala tak, jak probíhala. Makula získala zlato na mistrovství světa, což je skvělé. A pak nastává otázka: Mohli jsme čekat víc? Určitě ano. Ale pokud mluvíme o medailích, tak si nejsem jistý. Určitě jsme mohli očekávat lepší výsledky od každé z holek. V tomto směru je před námi spousta výzev.

Když se porovnáme s nejsilnějšími týmy, tak my budeme mít pro příští sezónu k dispozici asi 6 žen. A pak je těžké soupeřit se zeměmi, které mají třeba 20 biatlonistek. Řekl bych, že pokud získáme jako tým jednu medaili na mistrovství světa, tak je to dobré. S tím musíme být spokojení. Zároveň ale máme na čem pracovat a musíme se pokusit dostat i další holky na vyšší úroveň. 

S hodnocením můžeme začít u Markéty Davidové. Jsi s jejími výkony zcela spokojený?

Nikdy nemůžete být naprosto spokojení. Vyhrála nejdůležitější závod sezóny, a to po mimořádném výkonu. To bylo perfektní a s tím jsem moc spokojený. Není to jen o zlaté medaili, ale i o tom, že dokázala rychle běžet a zároveň přesně střílet. Ve správný čas udělala všechno správně. Můžeme říct, že je lepší získat zlato na mistrovství světa než být třikrát během sezóny na pódiu.

V přípravě odvedla spoustu dobré práce. V zimě pak odjela spoustu dobrých závodů, ale často jí chyběl kousek na pódium. Je pořád mladá, když ji srovnám s dalšími biatlonistkami na špici. Ty mají víc zkušeností. Makula je ale na dobré cestě.

Druhou nejlepší Češkou byla Lucie Charvátová, která ale figurovala až na 48. místě v celkovém pořadí. To asi není umístění, které bys očekával. 

Ne, to rozhodně ne. Celou sezónu bojovala se střelbou. Když střílíte takovým způsobem, tak nemáte šanci. Dobře, můžete mít pár povedených závodů, což měla i Lucka. Běhala rychle. Když se podíváte do statistik, tak její běžecké časy jsou dost dobré na to, aby stála na pódiu. Ale musí se trefit.

Kdyby střílela normálně, ani by nemusela patřit ve střelbě k nejlepším, tak pořád bojuje o elitní desítku. Sama musí na své střelbě hodně zapracovat.

V čem je rozdíl mezi Makulou a Luckou? Obě byly vždycky hodně rychlé, ale hůř střílely. Makula ale udělala ve střelbě velký progres.

Opět se můžeme podívat do statistik, jak Lucka střílela pár let dozadu. Začala se střelbou hodně pozdě a nejsem si jistý, že má takové střelecké předpoklady jako jiní, kteří začali s biatlonem dřív. To je také součást jejího problému. Bez tvrdé práce v tréninku zlepšení nepřijde. A pak je jedna věc trénink a druhá věc závod. Nemůžete trénovat pro to, abyste se trefili na tréninku.

Každý člověk je jiný, má jinou mentalitu. Každý přistupuje k tréninku jinak. Proto je těžké srovnávat dvě biatlonistky. Jedna z nich dělá na střelnici méně chyb, v tom je rozdíl. Ale pořád věřím, že je v možnostech Lucky zlepšit střelbu, když na sobě bude pracovat. Má potenciál končit se stabilní střelbou v elitní desítce. Ale musí taky někdy zastřílet čistě. I jedna chyba je častokrát moc.

Jako dobrý příklad by mohla posloužil Tiril Eckhoffová, která také dlouho bojovala se střelbou. Můžeš jako bývalý trenér norského týmu říct, co se u Tiril změnilo? Proč je teď nejlepší biatlonistkou světa?

Jsou za tím zkušenosti. Tiril si uvědomila, že to nepůjde bez práce. Už dřív dokázala zastřílet dobře, získala medaili v Soči a s čistou střelbou se stala mistryní světa na Holmenkollenu v roce 2016. Byla dobrou střelkyní, ale bojovala s tím, že moc chtěla. Teď je stabilní. Věří tomu, co dělá, a proto střílí dobře.

Když je na tréninku, tak se nesnaží pokaždé trefit terče. Plní tréninkový plán a soustředí se na práci na střeleckém stavu. Jestli se trefí nebo netrefí, to je v tomto případě jedno, protože trénuje na závod. Potřebuje se trefit v závodě, ne na tréninku. Trefy na tréninku jsou důsledkem dobré práce, ne něčím, na co se soustředí. Čeká nás ještě spousta práce, abychom i my našli tu správnou cestu.

Eva Puskarčíková byla ještě loni oporou smíšené štafety, se kterou získala na mistrovství světa bronz. Letos se jí nedařilo do smíšených štafet ani nominovat. Co u ní bylo špatně?

Po loňské sezóně řešila nějaké potíže a to mělo důsledky. Vím, že trénovala, jak měla a opravdu se snažila. Ale když se určitá část vašeho života nevyvíjí dobře, tak je pak těžké podávat odpovídající výkony. Už v létě jsme viděli, že její testy a kontrolní závody nejsou na odpovídající úrovni. Museli jsme trochu přivřít oči, pokračovat v práci a pokusit se najít cestu ven. Je jasné, že nechtěla podávat takové výkony, jaké podávala. Musíte být neustále v dobrém rozpoložení, pracovat a snažit se o zlepšení. A to je obtížné, když řešíte nějaké jiné potíže.

Když se vám nepodaří jedna sezóna, tak to automaticky neznamená, že jste trénoval špatně. Ale když jste psychicky unavení, tak se to zákonitě projeví i v tréninku. Je mnohem jednodušší dobře odtrénovat, když jste spokojení a šťastní. Eva musí za touhle sezónou udělat tlustou čáru a začít s čistým štítem. Odpočinout si, aby byla připravená zase začít s tréninkem.

Jessica Jislová měla nejlepší běžecké statistiky v kariéře, ale zase se jí tolik nevedlo na střelnici.

Její běh je na určité úrovni a je těžké se z té úrovně dostat k nejlepším. Je nemožné udělat takový progres za rok. Ale je na dobré cestě. Letos viděla, že je schopná běžet poměrně rychle a zajet dobrý výsledek. Pak je to ale samozřejmě o to obtížnější na střelnici. V jádru je dobrou střelkyní. Možná se potřebuje jen trochu uklidnit, odvést na střelnici svou práci. Nepochybuju o tom, že má potřebné střelecké dispozice. Jen je musí využít k tomu, aby se trefila i v závodě.

V jejím případě je nejpozitivnější, že zůstala zdravá během celé přípravy i zimy. Neměla žádné tréninkové výpadky, příprava byla naprosto plynulá. Na to by měla myslet, až začne trénovat na novou sezónu. Že se může dál posouvat, když zůstane zdravá.

Po většinu sezóny startovaly jen čtyři ženy. Je mezera mezi českými ženami a juniorkami tak velká?

Podle mého názoru je třeba tým doplnit o dvě další biatlonistky. Musíme myslet i do budoucna. Mezera mezi mladými biatlonistkami a těmi, co jsou teď v A týmu, není tak velká a může se v krátké době ještě zmenšit. Je ale důležité, aby se děvčata připravovala s áčkem po delší dobu.

Loni se několikrát k áčku připojily Tereza Voborníková a Tereza Vinkárková. Letos to bude podobné?

Diskutujeme o tom s vedením svazu. Loni se s námi připravovaly dvě juniorky, ale až v srpnu nebo v září. To je podle mě pozdě. Je důležité trénovat stejným systémem už od května. Vytvořit si dobrý základ pro zimu. Chtěl bych tedy od začátku doplnit tým o dvě biatlonistky. Nejde jen o nadcházející sezónu, ale i o ty další. V roce 2024 nás čeká mistrovství světa v Novém Městě. Potřebujeme, aby šly mladé biatlonistky výkonnostně nahoru.

Je pro ně přínosné, že můžou trénovat s tou nejlepší. To je klíčové, mít aspoň jednoho sportovce, který je v daný den, kdy se mu všechno sejde, nejlepší na světě, jako byla letos Makula na mistrovství světa. Mladé biatlonistky pak vidí v tréninku tu nejvyšší úroveň a můžou se k ní krok po kroku přibližovat. Nepřemýšlím teď jen o nadcházející sezóně, ale i o těch dalších. Proto podle mě potřebujeme tým doplnit o další biatlonistky, které se budou učit od té nejlepší.

Mužský tým je hodně propojený s tím juniorským a podle výsledků juniorů to docela funguje. Mohlo by to podobně fungovat i u žen?

Ano, to je také jedna z možných cest. Zároveň ale potřebujete mít v té skupině někoho, kdo je neustále mezi nejlepšími. Kdo je schopen jezdit na pódiu nebo v nejlepší pětce.

V široké skupině dospělých a juniorů jsou velké rozdíly v úrovni jednotlivých sportovců. Pak je otázkou, jestli je to přínosné i pro ty nejlepší. Určitě je to dobré pro závodníky ze středu, ti se můžou dotahovat nahoru. Ale zároveň i ti nejlepší se potřebují zlepšovat. Tak velká skupina pro ně může být až rušivá. Ale je těžké to objektivně posoudit.

Jaký je teď plán? Na sociálních sítích jsme mohli vidět, že holky stále lyžují.

Plán je takový, že si teď můžou dělat, co chtějí. Jen musí mít nějakou fyzickou aktivitu, nemůžou strávit celý duben na gauči. Dokud se dá, tak je důležité lyžovat a mít z tréninku radost. Stejně tak důležitý je odpočinek po sezóně. Se začátkem května se vrátíme k biatlonu a systematickému tréninku.

Diskutovalo se o tom, že by ženský tým mohl odjet za přípravou do Norska. Je to stále ve hře?

Cestovat do Norska teď není možné, hranice jsou zavřené. Musíte mít smlouvu s nějakou firmou a několik dalších papírů. Přípravu začneme v Česku a uvidíme, jak a kde se budou otevírat hranice.

Vypadá to, že minimálně do 10. července bude velmi obtížné se do Norska dostat. Všichni Norové mají letošní dovolenou strávit doma. Když jsem se vracel z Östersundu, tak jsem u sebe neměl pracovní smlouvu a chtěli mě na tři dny umístit do hotelové karantény. Jako farmář ale spadám do kritické infrastruktury státu, takže mě nechali vstoupit do země.

Kdybych teď cestoval do Česka a vrátil se domů, tak bych stejně musel strávit 10 dní v hotelové karanténě. Ale tohle pravidla se snad brzy změní a lidé budou moct strávit karanténu doma. To pro mě není problém.

Dá se teď vůbec dopředu plánovat příprava?

Samozřejmě už plánujeme přípravu směrem k Zimním olympijským hrám v Pekingu. Bavil jsem se s Olem (Bjørndalenem, trenérem čínské reprezentace – pozn. red.) o podmínkách a situaci v Číně. Bude se závodit ve velké nadmořské výšce a na to se musíme připravit. Potřebujeme minimálně dva nebo tři delší tréninkové kempy ve vyšších polohách.

Také potřebujeme vědět, jak vypadá trať a jaké tam panují podmínky. Moc informací k dispozici není, já získal nějaké od Oleho. Ale bál se, aby toho neřekl moc, protože ho sledují. Jsem rád za rady, které mi dal. Čeká nás těžký rok, spousta práce, ale těším se na to.

Karel Halberštádt
Foto: Petr Slavík