Ondrův průvodce biatlonovými areály: Anterselva

20. ledna, 2022

Italská Anterselva hostí Světový pohár už od úvodní sezóny 1977/78. To si sice Ondřej Moravec nepamatuje, ale jinak má k tomuto středisku hodně co říct.

Südtirol Arena je nejvýše položeným a zároveň asi nejmodernějším areálem ve Světovém poháru. A proč název arény uvádíme v němčině? Anterselva se totiž nachází v nejsevernější italské provincii Jižní Tyrolsko, kde přes 60 % obyvatel mluví německy.

Můžete si tedy vybrat, jestli jedete do Anterselvy (italsky), nebo do Antholze (německy). „Já vždycky jezdil do Anterselvy,“ směje se Ondřej Moravec.

Proč je Anterselva tak oblíbená?

Pokud jsme u Ruhpoldingu zmiňovali, že je u biatlonistů hodně oblíbený, tak u Anterselvy to platí dvojnásob. „Většinou tu bývá pěkné počasí a skvělá atmosféra. Nezažil jsem, že by tu byly problémy s tratí typu, že by se sníh bořil nebo že by se člověk bál některé startovní skupiny a zhoršujících se podmínky. Z tohoto pohledu asi není areál, který by byl stabilnější a férovější,“ vysvětluje oblibu areálu Ondra.

I on patří mezi fanoušky Anterselvy, i když se mu tu tolik nedařilo. „Myslím si, že na skoro všech místech jsem byl do šesti nebo dokonce na bedně, ale v Anterselvě nikdy. S výjimkou smíšené štafety na mistrovství světa v roce 2020.“

Čím to? „Neměl jsem na to v běhu, protože jsem tu ve sprintu dal víckrát nulu. Myslím si, že mi výška jinde problém nedělala, ale tady jo.“

Trať přitom na první pohled není tak složitá. „Dalo by se říct, že je trať profilem jednoduchá, ale skutečnost je trochu jiná. Dělá to těch 1600 výškových metrů. Kdyby tam byly kopce jako v Östersundu, tak chcípnete. Trať v Anterselvě je sice vozivá, ale nadmořskou výšku pocítíte,“ upozorňuje Ondra Moravec.

Nejlepší vzpomínka na Anterselvu

Kdo by čekal, že Ondra na první dobrou řekne smíšenou štafetu, ve které spolu se svými parťáky vybojoval bronz na mistrovství světa v roce 2020, ten se splete.

„Anterselvu mám spojenou s mistrovstvím světa v roce 2007, kdy získal Boušek dvě medaile. Mně závody moc nevyšly, takže jsem chodil koukat na něj a na to nikdy nezapomenu. Do té doby jsem nezažil nikoho, kdo by jezdil takhle dobře. Zbytek týmu nezajel nic, ale jemu to šlo. Jezdil tam neskutečně. Pro mě to byl velký zážitek,“ vzpomíná Ondra Moravec.

V hlavě mu samozřejmě zůstává také zmíněný úspěch smíšené štafety, ve které se skvěle zhostil třetího úseku. „Na dojezd závodu a radost v cíli nikdy nezapomenu. To bylo moc příjemné. Někdy to bývá nahoru dolů, ale my jsme celou dobu jeli vepředu. Řekl bych, že to pro spoustu lidí okolo i pro nás bylo překvapení. Takový příjemný šok.“

Dobré jídlo a krásné prostředí

„Na výlety během závodů není čas, ale určitě by se bylo kam podívat. K jezeru, na Passo di Stalle… “ zmiňuje Ondra Moravec hlavní lákadla Anterselvy.

Lago di Anterselva se nachází hned vedle areálu a je na něm upravený okruh. Biatlonisté můžou jednoduše sjet ze závodních tratích a jít se třeba po závodě vyjet na jezero. Z něj se dá pokračovat právě na horský průsmyk Passo di Stalle. Sportovci tu nastoupají na 4,5 km zhruba 400 metrů. Jde tak o plnohodnotný trénink.

V následném sjezdu dostanou v serpentinách zase zabrat stehna a kolena. „Jel jsem to i v létě na bajku a to bylo záživnější. Na lyžích to zase tolik nejede, na kole je to větší sešup,“ povídá Ondra.

Anterselvu má Ondra spojenou i s dobrým jídlem. „Hodně jsme chodívali na jídlo do ypsilonu (jídelna na stadionu, kde se stravují sportovci). Vařili tam výborně. Chodili jsme tam i relaxovat, na kávičku a na dortík…“

Ještě před covidem se čeští biatlonisté stravovali v ypsilonu možná víc než na hotelu, od kterého je to do areálu jen kilometr. „Prošel jsem celým údolím, takže jsem zažil hotely, které byly super. Ten současný bude mít 50 let a moc se tam toho za tu dobu nepředělalo,“ směje se Ondra Moravec.

Geniální zázemí

Areál v Anterselvě je naprosto jedinečný svým uspořádáním. Zázemí pro týmy a parkoviště pro kamiony je v garáži, nad kterou se dá ještě parkovat. Na ni je přilepená hlavní servisní budova, ze které vede krátký tunel přímo do středu stadionu.

„Je to hodně dobrý nápad. Přímo geniální,“ vysekne Ondra Moravec místním pochvalu. „Všechno mají zabudované tak, že to není vidět. Jediné, co je vidět, je parkoviště, kde stojí kamiony a buňky. Nemají moc prostoru a musejí s ním nakládat rozumně, což se děje. Kompaktnější místo ve Světovém poháru není. Dobře, musíš vyjít pár schodů, ale vzdálenostně to od buněk na start není vzdušnou čarou víc než 100 metrů.“

Trať na techniku 1:1

Začátek trati, necelý kilometr, není podle Ondry Moravce profilově ani reálně moc těžký. „Na druhou stranu tím, že to není moc těžké, tam nejlepší závodníci jedou sakra rychle. Když nejsi v top kondici, tak tam hodně ztrácíš. Vždycky jsem kroutil hlavou, jakým tempem tam jedou ti nejlepší. Nechápal jsem to.“

Pak biatlonisté přijedou na louku. „První stoupání na louce kolem boudičky je na techniku 2:1, ale pak v lese už je to zase na 1:1. Jezdí se tam neskutečně rychle,“ líčí Ondra.

Jen pro vysvětlení: Při technice 1:1 připadá na každý odpich hůlkami jeden odraz lyží. Při technice 2:1 připadají na každý odpich hůlkami dva odrazy lyží.

„Pak začne trať trochu klesat, ale na vajíčko to moc není. Musíte to pořád živit. Řekl bych, že třeba Johannes nebo Quentin tam vůbec do vajíčka nejdou,“ přibližuje Ondra další pasáž trati. „Dostanete se zpátky na louku a otočíte to. Z mostíku dolů k silnici je to na vajíčko, ale asi tak na pět sekund. Pak se opět jede v lese. Levá, pravá. Všechno je to na 1:1, jede se zase velmi rychle.“

Pak mají biatlonisté asi pět sekund vajíčka před velkým stoupáním na druhé louce nad stadionem.„Podél stává spousta fanoušků. Stoupání přichází ke konci kola a to už ani ti nejlepší nevytáhnou technikou 1:1 až nahoru. Je to relativně dlouhé a prudké stoupání. Srovnatelné s tím prvním k boudičce,“ přibližuje Ondra jedno z míst, kde se můžou rozhodovat závody.

Přímo ze stoupání se pak vjíždí do takzvané Passlerovy šikany. U všech okruhů kromě 4km čekají na biatlonisty tři zatáčky ve vysoké rychlosti. Trať vytrvalostního závodu mužů je ale v této pasáži trochu srovnanější. „Tváří se tak, že můžete jet ve vajíčku, ale pokud v něm jedete, tak hodně ztrácíte. Dolů k silnici je sjezd, kde si trochu dáchnete. Blížíte se k Huber Almu, vyjedete krátké stoupání a už přijíždíte na střelnici,“ popisuje Ondra Moravec.

K tratím ještě dodává: „Jsou vždycky skvěle upravené, až neuvěřitelně široké, místy i pro čtyři lidi vedle sebe. Jinak není moc co vypíchnout, nějaké zajímavé sjezdy nebo zatáčky. Snad kromě podjezdu silnice na stadion.“

Křižovatka na stadionu

Při návratu na stadion musí biatlonisté podjet silnici. Vjedou do krátkého prudkého sjezdu, po kterém následuje protikopec. Závodníci tu pocítí kompresi.

Na stadionu si pak musí dávat pozor. „Do cíle jedete stejným směrem jako na střelnici, jen to bouchnete doprava před trenéry. Nájezd do cílové rovinky se pak protne s odjezdem ze střelnice nebo trestného kola. Někdy je lepší si tam přibrzdit a rozhlédnout se. Jinak pojedete do cíle a někdo vám zkříží trať. Nevybavuju si, kde jinde by to tak bylo,“ zamýšlí se Ondra.

Specifická je podle něj i cílová rovinka. „Je extrémně krátká. Furt zatáčíš. Vyjedeš kopeček, máš jednu zatáčku, krátkou rovinku, další zatáčku, křížení. Nemůžeš jít do finiše s tím, že tam závod rozhodneš, protože si lepší sprinter. Pokud tě soupeř nepustí na vnitřek, tak to prostě nestihneš.“

Před olympiádou by ale v Anterselvě měli stadion přebudovat tak, aby se v posledním kole střelnice objížděla. Tím odpadne křížení a zároveň se prodlouží cílová rovinka. „Pokud to takto plánují, tak jsou to chytří kluci a dělají dobře,“ komentuje to Ondra.

Střelba na dva nádechy

Zbývá nám střelnice, na které Ondra Moravec odstřílel šest čistých sprintů. „Příjezd je lehce do kopce. Kvůli nadmořské výšce se tu často střílí na dva nádechy. Hlavně stojáky. Když jsem viděl, jak rychle střílí lidi v Ruhpoldingu, tak tady na to můžou zapomenout. Přijedete tu ve stavu, ve kterém to úplně nejde. Je potřeba střelnici nepodcenit. A kdo tu zvládne stojáky, ten je král.“

A co faktor počasí? „Zažil jsem tam asi jen jednou mlhu, kvůli které se odkládaly závody. Někdy foukal vítr. Ale z 90 % jsou tam dobré podmínky. U ležky může udělat trochu paseku točící se vítr. Ale že by vás to vestoje sfoukávalo, tak to ne,“ uzavírá téma střelnice Ondřej Moravec.

Hodnocení

A jakou známku si prosluněné středisko od Ondry vysloužilo? „Ruhpolding mám radši než Anterselvu a tomu jsem dal devítku. Anterselvě proto dávám osmičku. Kromě hotelu, který je podprůměrný, není samotnému areálu co vytnout. I když se mi tam třeba tolik nedařilo.“

Ondrovo hodnocení Anterselvy: 8/10

Karel Halberštádt
Foto: Petr Slavík