Jonáš Mareček chce přijít věcem na kloub, a proto: „Někdy mám opravdu hrozný kecy!“

25. února, 2022

Zkoušel atletiku, ale zalíbila se mu až střelba ze vzduchovky. A tak ho táta zavedl za svým kamarádem Milošem Buchtou, který se v Novém Městě na Moravě stará o střelnici, a také trénuje žáky. Tak začal před lety čerstvý juniorský mistr světa Jonáš Mareček s biatlonem. „Hned mě to chytlo a baví mě to dodnes,“ říká se zlatou medailí z vytrvalostního závodu na 15 km  kolem krku.

Na start vytrvalostního závodu šel ve čtvrtek s respektem. „Tratě mi tady v Soldier Hollow sice profilově vyhovují, ale ta nadmořská výška je nepříjemná a člověku mohou rychle dojít síly.“ V Utahu se závodí ve výšce 1700 metrů nad mořem!

Role spolufavorita

Uvědomoval si, že patří do širšího okruhu favoritů. „Říkal jsem si, že když zastřílím za jedna jako před rokem, mohlo by to být dobré.“ V Obertilliachu skončil tehdy pátý. Ovšem Soldier Hollow měl po třech položkách ze čtyř na kontě už dvě chyby… „Musím se přiznat, že mi hodně pomohli i ostatní soupeři. Taky se netrefovali. Mám velkou radost z toho, že jsem zvládl za nula poslední položku. Ta rozhodla a navíc mi dodala energie do posledního kola.“

Olympionik jako měřítko

Prvních šest juniorů vytrvalostního závodu mělo ze střelnice stejný zápis: dvě chyby. Na trati z nich byl Jonáš nejsilnější. „Potěšilo mě, že jsem porazil třeba Novozélanďana Wrighta, který byl na olympijský hrách a ve vytrvalostním závodě skončil někde kolem třicátého místa (32. pozn. red.). To mi ukazuje, kde bych se asi mohl pohybovat mezi dospělými.“ Á propos Wright, ten už byl také 15. na 20 km při Světovém poháru v Anterselvě!

Splněný sen

Ze svého úspěchu je nadšený. „Splnil se mi jeden ze snů. Už vím, že biatlon byla dobrá volba a nikdy nebudu litovat.“ Současně si ale uvědomuje, že do velkého biatlonu vede z mládežnických kategorií ještě dlouhá cesta. Vždyť i za rok bude věkem patřit stále mezi juniory! „Práce se nebojím, naopak se na ni těším,“ říká odhodlaně.

Není to jen růžové

Trenér Michael Málek o něm říká, že má mimořádný talent, je sportovcem, který ví, co chce a jde si za svým. Současně ale jedním dechem dodává, že Jonáš představuje osobnost, se kterou není práce jednoduchá. „Vše není jen růžové,“ připomíná otevřeně Michael Málek.

A co na to závodník? „Nemyslím si, že jsem třeba paličatý. Často se ptám nebo věci připomínkuju, protože je chci lépe pochopit, chci jim přijít na kloub. Potřebuji, aby mi dávaly smysl. Také jsem to já, kdo žije se svým tělem a cítím, co mi říká. Třeba, že už toho má prostě dost,“ nabízí svůj pohled. „Ale často jsou ty moje kecy opravdu hrozný. To beru,“ směje se.

Díky, domove!

V myšlenkách teď míří na zlatém obláčku domů na Vysočinu. „Jsem opravdu moc vděčný rodičům, kteří mě podporují a mladšímu bráchovi, který je trpělivý. Když jsem doma, mám od rodičů veškerý servis a myslím, že je to trochu právě i na úkor bráchy. Moc si toho vážím.“ I svým nejbližším poděkoval Jonáš titulem mistra světa.    

Tomáš Hermann

Foto: IBU / Björn Reichert – Bhoto.de