Nejtěžší střelnice? Český tým trénuje v „extrémním“ italském středisku

15. října, 2023

Tyhle tréninky se budou v zimě hodit. Čeští biatlonisté se momentálně připravují v italském středisku Passo Lavazè, které se nachází v 1800 metrech nad mořem. Aby toho nebylo málo, tak se musí vypořádat s extrémním příjezdem na střelnici. To pochopitelně kvitují trenéři Michael Málek a Egil Gjelland.

Poprvé na Passo Lavazè

Pro český tým je říjnové soustředění tím posledním před cestou na první sníh. Loni Češi finišovali se „suchou“ přípravou v dobře známé Anterselvě, letos premiérově na Passo Lavazè. Skoro o 200 metrů výš.

„Areál je srovnatelný s Anterselvou. Kolečková dráha je velice slušná, má zhruba 3,5 kilometru a dobrý profil,“ pochvaluje si trenér mužů Michael Málek.

Jeho protějšek u týmu žen Egil Gjelland může jen souhlasit. „Areál je opravdu nádherný. Passo Lavazè je navíc skvělé místo na běhání a další tréninkové aktivity. A také máme štěstí na počasí. Je až neuvěřitelné. Ráno bývá chladněji, ale přes den je pak stabilně kolem 20 stupňů.“

Extrémní příjezd na střelnici

Biatlonový areál na Passo Lavazè má jednu specialitu. „Střelnice se nachází v nejvyšším bodě trati, takže tu můžete hodně zapracovat na střeleckých dovednostech,“ ozřejmuje Egil Gjelland.

„Je to velice těžká střelnice. Možná nejtěžší, na které jsem zatím střílel, což si myslím, že je pro trénink dobře. Příjezd je fakt těžký, ještě když se to sečte s nadmořskou výškou,“ popisuje své zkušenosti Jakub Štvrtecký.

Podle Michaela Málka je příjezd na střelnici ještě těžší než v Anterselvě. „Vyjedete prudký kopec a najednou jste na střelnici. Chybí tu rovinatější pasáž na stadionu, na které by se dalo odpočinout. Dá se to upravit tak, že objedete střelnici a až pak střílíte. Ale některé tréninky jdeme schválně takhle, aby to kluci měli těžší a museli se vypořádat s extrémním příjezdem.“

Víc odpočinku než loni

Čeští biatlonisté mají na říjnovém soustředění trošku víc volna než před rokem. „Loni v Anterselvě jsme neměli poslední týden ideální odezvu na těžké tréninky. Kontrolní odběry vypadaly relativně dobře, ale kluci cítili únavu. Letos jsme to zkusili udělat trošku jinak. Porce kvalitních tréninků zůstává zhruba stejná, ale více je prokládáme volnem. Myslím si, že už jsme dost natrénovaní a není potřeba si před začátkem sezóny sahat na úplné dno,“ vysvětluje trenér mužského týmu Michal Málek.

V praxi tak mají čeští muži jeden rychlý trénink, pak rovnoměrný trénink a volno. „S tím, že volno znamená nějakou aktivitu od 45 do 90 minut. Podle toho, jak se kdo cítí. Jde o regenerační pohyb, aby tělo pořád bylo v pohybu a neleželo na gauči. Únava se pak rychleji odplaví.“

Na dostatek odpočinku dbá i trenér žen Egil Gjelland. „Jsme v 1800 metrech, takže musíme být rozvážní a myslet na kvalitu tréninků. V nejvyšší intenzitě jsme toho odtrénovali hodně a teď potřebujeme víc tréninků v nižší nebo střední intenzitě. Všechno jde podle plánu a odezva holek na trénink je velmi dobrá.“

Štafeta s Němkami

Passo Lavazè je v posledních letech docela vyhledávaným místem špičkových týmů. „Hlavním důvodem je nadmořská výška, ale také je to pro biatlonisty poměrně nové místo. Norové tu jezdí asi posledních pět let. Jediným problémem je nedostatek ubytování v blízkosti areálu. Proto teď bydlíme zvlášť trenéři a zvlášť závodníci,“ přibližuje Egil Gjelland.

Na malé, jedenáctistavové střelnici, je zase třeba dodržovat časový rozpis. České biatlonistky se tak na tréninku potkaly například s německými soupeřkami a poměřily síly ve štafetě. „Byla to jenom hra, zahřátí před hlavním tréninkem. Popravdě ani nevím, kdo vyhrál. Sledoval jsem jenom to, jak kdo střílí,“ usmívá se Gjelland. „Je důležité občas si trénink zpestřit a pobavit se i se sportovci z jiných týmů.“

Německé biatlonistky trénuje Sverre Olsbu Røiseland, se kterým se Egil Gjelland dobře zná. Probírají spolu dva Norové třeba i své tréninkové plány? „Mluvíme spolu spíš o hloupostech jako normální lidé. Máme vlastní tréninkové plány, které jsou ale docela podobné,“ říká norský kouč v českých službách.

Michal Krčmář je zpátky

Na soustředění v Itálii chybí dlouhodobě zraněný Tomáš Mikyska, jinak se ale A týmy mužů i žen připravují v kompletním složení. Tedy i s Michalem Krčmářem, kterého na více než měsíc vyřadilo z přípravy virové onemocnění.

V září se postupně vracel k tréninku v Novém Městě na Moravě a na začátku října už se připojil ke zbytku týmu.

„Zatím to zvládá bez problémů,“ těší Michaela Málka. „I když jsme měli těžší trénink, tak se z něj dostal velmi dobře. Některé tréninky, které dlouho nešel, mu daly víc zabrat. Proto spolu podle jeho pocitů řešíme, jestli je třeba nějaký trénink zkrátit nebo upravit.“

Kdy a kam na první sníh?

Egil Gjelland teď dennodenně sleduje, jak vypadá počasí doma v Norsku. Na přelomu října a listopadu by totiž český tým rád zamířil na první sníh.

Ve švédském Idre garantují upravené tratě od 26. října, v norském Sjusjøenu od 4. listopadu. „Jsem v kontaktu s lidmi Sjusjøenu a sledujeme také podmínky v Idre. Momentálně v Norsku hodně sněží na horách, takže to s listopadovým tréninkem vypadá nadějně. Ale nevíme, co se ještě do té doby stane. Musíme věřit. V Idre garantují sníh dřív, takže plánujeme začít tam. Pak bychom se přesunuli do Sjusjøenu, pokračovali v přípravě a zúčastnili se předsezónních závodů,“ nastiňuje Gjelland plány pro nadcházející týdny.

Karel Halberštádt
Foto: Jakub Kocián