Český Biatlon Český biatlon | CZECH BIATHLON UNION

Česká pojišťovna
Hamé
PSG
BMW CarTec Group
Meopta
Zdravotní pojišťovna MV ČR
DB Schenker
Alpine PRO
ATEX

V rychlosti střelby jsme pozadu, ví Michal Krčmář. Jak se mu líbil Blinkfestivalen?

Po dojezdu finále supersprintu ukazoval palcem dolů. Michal Krčmář nebyl spokojený se svou střelbou, která byla sice rychlá, ale už ne přesná. Blinkfestivalen však zakončil desátým místem, což rozhodně není špatné, když uvážíme konkurenci norského, francouzského, švédského a italského áčka. V rozhovoru po závodě se Krčmář zamýšlel právě nad rychlostí střelby, se kterou se potýká celý český tým. A také zhodnotil premiérovou účast na prestižní norské exhibici.

Úspěšně jsi prošel přes dvě rozjížďky supersprintu, ve finále skončil desátý. Jak to hodnotíš?

Budu to hodnotit jako celek. V pátek jsme se trochu spálili. Čekal jsem, že závody objedu z plného tréninku, že budu i tak konkurenceschopný. Takže jsem si ráno dal dvouhodinový trénink a odpoledne byl totálně hotový. Bylo nutné k tomu přistoupit jako k závodu. Nejde totiž o žádný pouťák, stojí to dost energie. V sobotu jsme to změnili. Ráno jsem si dal lehčí trénink, hodinové projetí na lyžích, a pak jsem se chystal na závod. Hned to bylo znát, dokázal jsem jezdit s těmi nejlepšími. Akorát ta střelba…

Střílel jsi celkem svižně, ale přicházely chyby…

Jsem v určitém procesu, před zimou pracuji na zrychlení. Jsem schopný to zvládat v tréninku při vyšším zatížením, ale v tom maximálním sprinterském tempu ještě na špičku nemám. Lítají mi tam dvojky, což tady bylo skoro pravidlem. Měl jsem snad jen jednu jedničku. To jsem nezvládl. Na druhou stranu vidím posun v tom, že se nebojím rychlosti a při těch chybách nešlo o roztěkané rány, které by byly daleko. Musím tu střelbu ustálit.

Přísné zhodnocení supersprintu

Ve finále se opakovaně stalo, že jsi ve velmi dobrém tempu sestřelil první tři terče, ale pak přišly chyby. Je to důsledek toho velkého zatížení?

Měl jsem tu problém sestřelit buď první dvě rány, nebo poslední dvě rány. Chyby na začátku můžou pramenit z toho, že to člověk ještě nemá tolik vypracované. Poslední dvě rány můžou souviset s tím, že vám to padá, podvědomě do toho jdete a pak to uspěcháte. Při těchto rychlým závodech se navíc u stojky mnohem víc projevuje třes zbraně, takže ty poslední rány jsou obvykle horší. Takto nad tím ale nepřemýšlím. Spíš to beru tak, že v tomto je obrovská rezerva celého českého týmu. Nikdo z nás není schopný konkurovat v rychlosti střelby. Jen když se podíváme, kolik Norů je tu schopno střílet rychle a precizně, a to kolikrát nejezdí ani IBU Cupy. V tomhle je český biatlon pozadu. Dobře to ilustruje singl mix štafeta.

Je dobře, že jsme tu mohli být a zúčastnit se závodů. Je to perfektní trénink pro hlavu a člověk si to taky užije. Mě to úplně vtáhlo. Jak jsem postupoval, tak mě to bavilo. Přišlo mi, že jsem se i rozjížděl. Mělo to perfektní náboj a i když třeba nejsem tak spokojený se svým výsledkem, tak z toho závodu mám dobrý pocit.

Nebyl bys tedy proti, kdyby IBU začala více zařazovat tyto krátké závody?

Vůbec ne. V létě bych se ubíral právě tímto směrem, exhibiční formou. Je to trochu něco jiného, rozbíjí se tím biatlonový stereotyp. Takové závody bych si zajel rád.

A co supersprint jako disciplína Světového poháru?

Těžko říct. Záleželo by na tom, jak by se to uchopilo. Těžko by se třeba dělalo takhle krátké trestné kolo, na kterém to byl fakt šrumec (jako trestné kolo sloužil kruhový objezd – pozn. red.). Je na zvážení, zda podobný formát není lepší nechat jako exhibiční. Tady ty závody ve finále nic neznamenají, pořád je to exhibice. Hodně se tu riskuje, daleko víc než při Světovém poháru. Já bych to spíš nechal ve formě exhibice. Ale nejsem proti tomu udělat třeba závěrečný Světový pohár pro 30 nebo 50 nejlepších a tam takový závod dát. Za sebe ale říkám, že bych Světový pohár nechal, jak je, a supersprinty si užil na exhibicích.

Na Blinkfestivalenu jsi byl poprvé. Zapůsobil na tebe?

Čtvrteční výjezd byl nesmírně náročný. Nikdy jsem nezažil takovou práci v takovém kopci. Měl jsem průměrnou tepovou frekvenci 186, nedokázal jsem si představit, že to tělo vydrží celou půlhodinu stoupání. Pak v cíli má samozřejmě člověk super pocit, že to vyjel. (smích) Ale ten průběh je mazec… A taky krásná zkušenost. Bolelo to, vzalo to spoustu sil, ale jsem rád, že jsem to absolvoval.

Potom už v tom městě bylo vidět, jak Norsko žije sportem, ať už běžeckým lyžování nebo biatlonem. Jsou schopní vybetonovat jen pro exhibici tři velbloudy. Už jen to svědčí o tom, jak je ta akce velká a jak mají ten sport rádi. Zvlášť v sobotu přišlo hodně lidí a semifinále a finále se jelo v parádní atmosféře. Je to ten nejlepší trénink pro zimu, protože se člověk mnohem víc vydá.

Michal Krčmář při 7,4 km dlouhém výjezdu Lysebotn Opp

Jak jsi na tom se silami na konci dvoutýdenního soustředění v Norsku?

Už to bylo těžké. Dneska (v sobotu – pozn. red.) jsem se snažil šetřit energií, ale jsme pořád v letním období, v přípravě, takže je zbytečné se nějak zvlášť zaměřovat na závody. Ale dneska jsem se postupně rozjížděl. V semifinále a ve finále jsem neměl problém jezdit s ostatními. Včera jsem to tím ranním tréninkem přepískl a pak jsem byl žalostný, což mě dost štvalo. Každý tady je v nějaké fázi přípravy a nikdo se na ty závody speciálně nepřipravoval. Bere se to jako show a dobrý trénink na zimu.

 

Karel Halberštádt

Foto: Petr Slavík a Aleš Ligaun

Hry IX. letní ODM 2019

Předprodej na SP NMNM 2020

Fanshop Biatlon

Facebook