Hlavně zůstat zdravá, přeje si po úspěšném létě Natálie Jurčová

05. září, 2019

Dlouho bojovala se zdravotními problémy, ale teď může konečně rozdávat úsměvy. Jednadvacetiletá česká biatlonistka Natálie Jurčová na konci srpna proměnila všechny tři starty na Mistrovství světa v letním biatlonu v Raubiči v umístění elitní desítce. To ještě jako juniorka. O týden později svou formu potvrdila už mezi dospělými na Mistrovství ČR v Letohradu.

Následující rozhovor jsme vedli krátce po tom, co obsadila ve sprintu velmi dobré čtvrté místo. To ještě nevěděla, že za pár hodin naprosto ovládne exhibiční supersprint a následně zopakuje ve stíhačce čtvrtou příčku.

Za poslední tři roky jsi kvůli zdravotním problémům moc nezávodila. Můžeš nám stručně shrnout, čím vším sis prošla?

Měla jsem hrozně dlouho problém s ramenem, které jsem si před několika lety vyhodila. Musela jsem na operaci. Stabilizace ramena se zdařila, ale po půl roce mi v tom rameni začalo vrzat. Loni v létě jsem byla na revizi, tam mi to vyčistili. Pak jsem začala postupně závodit.

Do toho se přidal ještě jiný problém. Vždycky jsem odstartovala a bylo to super, první kolo i střelba v pohodě. Od druhého kola se to na mě začalo nabalovat, nemohla jsem se pořádně nadechnout, začaly mi brnět nohy a ruce.

Loni jsme zjistili, že jde o žaludeční reflux. To znamená, že se mi žaludeční šťávy vrací do jícnu a dýchacích cest. Kvůli tomu se mi stahují hlasivky a právě se mi i špatně dýchá. Začali jsme to řešit a musím zaklepat, že se to od té doby neustále zlepšuje.

Blíží se tvůj stav ideálu? Na Mistrovství světa v Raubiči jsme mohli vidět, že jsi na tom byla hodně dobře.

No, kdybych na tom byla takhle před dvěma lety, tak by to bylo super. Teď mám hodně co dohánět. Ale nakoplo mě to, protože konečně vidím, že to jde a nedělám biatlon jen tak pro nic za nic. Poslední čtyři roky to spíš vypadalo, že nedělám nic.

Jak sama hodnotíš své vystoupení v Raubiči? Měla jsi tam mimo jiné i dobré běžecké časy.

Ty mě potěšily asi nejvíc, protože jsem se tam tolik netrefovala. A to patřím spíš mezi lepší střelce než běžce. Byla jsem tedy zklamaná ze střelby, ale ten běh mě nakopnul. Ukázal mi, že jsem snad na dobré cestě.

Loni jsem trénovala první rok s ženami a teď nás (s Annou Tkadlecovou – pozn. red.) zařadili do skupiny Aleše Lejska. Spolupráce s ním je super.

Připravuješ se tedy společně s juniorkami. Jak ti to vyhovuje?

V týmu žen jsme byly s Aničkou Tkadlecovou spíš ten ocas. Určitě nás nezanedbávali, ale muselo se na nás třeba čekat. Nebylo to úplně ono. Teď patříme mezi tahounky týmu, což je pro hlavu lepší. Sedí mi to víc.

---

Video z přípravy českých juniorek

---

Dá se říct, že i čtvrté místo ve sprintu v Letohradě potvrdilo ten vzrůstající trend?

Myslím si, že ano. Sprint byl můj první oficiální závod za ženy v rámci MČR, takže se čtvrtým místem jsem spokojená. Nakonec ani ta střelba 1+1 nebyla v porovnání s ostatními špatná.

Jaké si dáváš cíle pro nadcházející sezónu?

Hlavně, abych byla zdravá a aby se zase něco nepokazilo. Chtěla bych se posunout dopředu v IBU Cupu. Loni jsem jela jeden závod a ten dopadl strašně. Úplně nevím, co čekat, ale určitě se chci dostat výš.

V Raubiči jsi porážela juniorky, které v IBU Cupu bodují… 

To je pravda, některé dokonce jezdí i Světový pohár. Snad takové výkony dokážu přenést i do zimy.

 

Karel Halberštádt

Foto: Igor Lána