Mistrovství světa pošesté v italské Anterselvě. V českém týmu jsou dva medailoví pamětníci

10. února, 2020

Mistrovství světa se do italské Anterselvy letos vrací už pošesté. Na posledních dvou šampionátech v Jižním Tyrolsku se český biatlon radoval z medailí a v současném týmu jsou dva pamětníci těchto úspěchů: Stříbrný a bronzový z MS 2007 Michal Šlesingr a člen stříbrné hlídky na MS 1995 Jiří Holubec.

Když ještě v Anterselvě nebyly ani tribuny

Anterselva je vůbec nejčastějším dějištěm mistrovství světa. V norském Oslu se sice také bojovalo o mistrovské tituly šestkrát, dvakrát ale šlo o přeložené závody z jiných středisek.

Světové šampionáty se v Anterselvě konaly už v letech 1975 a 1976. Následovaly roky 1983 a 1995, kdy se český tým poprvé dočkal cenného kovu. Hlídka ve složení Petr Garabík, Roman Dostál, Jiří Holubec a Ivan Masařík v týmovém závodě nestačila pouze na Nory.

Jak na závod vzpomíná dnešní asistent trenéra žen Jiří Holubec? „Pamatuji si, že jsem tam trochu čaroval při střelbě vestoje. Byla z toho tři trestná kola. Nohy se mi klepaly tak, že jsem ani nevěděl, kolikrát jsem vystřelil. Myslel jsem, že mi zbývá ještě jeden náboj, ale už byl pryč.“

Týmový závod neboli hlídky už dnes v program šampionátu nenajdete „Když se jezdilo na 20 kilometrů, tak to byl nekonečný závod. To by dnes nepřicházelo v úvahu. Pak se délka zkrátila na polovinu, ale nevím, jestli by to bylo atraktivní. Na druhou stranu bylo docela zajímavé, že když někdo rupl, tak se na něj muselo čekat,“ popisuje Holubec specifika hlídek. Všichni čtyři biatlonisté v nich jeli pospolu, vystřídali se při čtyřech střeleckých zastávkách a čekali na sebe. Do cíle totiž museli dorazit v 15 sekundách.

Holubec také zavzpomínal, jak to v roce 1995 v Anterselvě vypadalo. „Velké tribuny z kovových konstrukcí tam ještě nestály, byly vytvořené ze sněhu. Ale vzpomínám si, že diváků bylo hodně, hlavně Němců. Dnes je ten zájem samozřejmě větší.“

Šlesingr prohání Bjørndalena

Přesuňme se o 12 let dopředu, do roku 2007. To se v Anterselvě rozdávaly tituly mistrů světa popáté. A moc daleko k nim neměl Michal Šlesingr, který zapsal druhé, třetí, čtvrté a páté místo.

Svou první velkou medaili získal ve sprintu, ve kterém nestačil pouze na Oleho Einara Bjørndalena. Z vytrvalostního závodu zase vytěžil bronz.

Dá se říct, že byl tehdy ve své životní formě? „Myslím, že v Kontiolahti 2015 jsem na tom byl běžecky ještě trochu líp. Startovní pole bylo vyrovnanější než v Anterselvě, cenné kovy mi tam těsně utekly. V té Itálii hrála roli i nadmořská výška. Já byl mladý kluk a srovnal se s ní dobře. Ale spousta těch starších, těžších vah to měla složitější.“

Nejsilnější vzpomínku nemá Šlesingr na medailové závody, ale na stíhačku, ve které dojel čtvrtý. „Vybavuji si souboj s Olem. Sice jsem závod nezvládl na stojkách, ale první část byla hodně zajímavá. Ole byl v té době ujetý vagón a já mu dokázal sekundovat. Byl jsem na trati hodně silný, jelo se mi dobře a ani to nebolelo,“ usmívá se čerstvě sedmatřicetiletý biatlonista.

Nyní se Šlesingr, který dopředu avizoval svou poslední sezónu, s Anterselvou rozloučí. „Slzy nebudou,“ ujišťuje. „Ale mám to tady rád, líbí se mi příroda a panoramata. Anterselva patří mezi nejhezčí areály, které objíždíme. Kvůli nadmořské výšce je to pro všechny náročné, ale zároveň hezké,“ dodává český reprezentant.

Karel Halberštádt
Foto: Petr Slavík