Ondřej Moravec: Tak moc jsme nikdy nestříleli. Rybís z nás chce dostat víc než 100 %

Ve svých 36 letech toho pamatuje hodně, ale podobnou přípravu ještě nezažil. Přes veškerá opatření a omezení je Ondřej Moravec spokojený s tím, že jde všechno podle plánu. A pochvaluje si obnovenou spolupráci s trenérem Ondřejem Rybářem.

Zažil jsi během své kariéry takhle komplikovanou přípravu? Kde by se třeba musela rušit nebo přesouvat soustředění?

Naštěstí jsem nikdy nic takového nezažil. Ale my zatím nic nerušíme. Spíš mi není úplně příjemný předodjezdový stres. Jestli jsem pozitivní, nebo negativní. Já bych se s tím srovnal, zůstal bych doma v karanténě, ale ovlivnilo by to spoustu lidí. Rodina by to snad pochopila, ale potkávám se i s jinými sportovci. Pak mi to přijde jako dost velký trest na to, že u zdravých a trénovaných lidí má nemoc mírný průběh. Samozřejmě někdo jiný může mít bohužel větší problémy.

Byli jste dvakrát v Ramsau, teď na Pokljuce. Když to vezmeš ze svého pohledu: Odtrénoval jsi, co jsi potřeboval?

Já jsem letos asi až na čtyři pády, které mě ovlivnily minimálně, odtrénoval všechno. Léto nebylo k jásání, že bych se cítil nějak extra dobře. Ale teď to druhé Ramsau a Pokljuka už mají slušné parametry. Na tréninku to vypadá dobře. Když mám tedy hodnotit svou přípravu, tak jsem spokojený.

Během přípravy jste toho docela dost nalyžovali. Pamatuješ si, že bys toho někdy najezdil před sezónou na sněhu víc?

Je pravda, že jsme byli dvakrát na Dachsteinu, kam jsme delší dobu nejezdili. Teď jsme na Pokljuce lyžovali další čtyři dny. To v plánu nebylo, může to být 10 až 12 hodin na lyžích navíc. Asi jsem tedy tolik přípravy na sněhu nezažil, protože se většinou jelo podle plánu a lyžovalo se tam, kde se lyžovat mělo. Ale musím říct, že mě to v Pokljuce celkem bavilo. Že bych si dokázal představit jezdit na sněhu i déle. Bohužel to počasí nedovolilo.

Na Pokljuce během letošního Světového poháru

Může to být plus i pro zimu? Že máte na sněhu naježděno víc?

Tak bych to nebral. Kdybychom na sněhu strávili třeba ještě pět dní a začali s intenzivnějším tréninkem, tak by to třeba nějaký význam mělo. Na Pokljuce to ale byl z větší části pomalejší a delší trénink. Víc mě to bavilo, protože se na sněhu dalo namotat zhruba čtvrthodinové kolo. Oproti tomu kolečkovou dráhu tu ujedete za šest a půl minuty. A to vás po určité době přestane bavit. V tomhle to bylo dobré. Určitě si ale neřeknu: Lyžoval jsem čtyři dny na Pokljuce, a proto budu lepší. Tak to asi nebude. (smích)

Některé týmy řešily, že během přípravy nemohly do zahraniční za vysokohorským tréninkem. Třeba Nor Christiansen v létě vyrazil do Itálie na vlastní pěst, když bylo dovoleno cestovat jen v nutných případech. Chápeš ho? Je z tvého pohledu trénink ve vysoké nadmořské výšce pro sportovce nutný?

Asi ho chápu. Jestli byl přesvědčený o tom, že tenhle typ přípravy potřebuje, tak proti tomu nic nemám. Ne že bych k současné situaci přistupoval nějak laxně, každý si musí vyhodnotit riziko. Nakonec v říjnu do Itálie vyrazil celý norský tým. Nemyslím si, že byl ten vir v srpnu nebezpečnější. Prostě sami dospěli k tomu, že trénink ve výšce potřebují. 

Do Itálie nevyrazil Johannes Thingnes Bø, který nechtěl být tak dlouho bez manželky a malého syna

Vy jste ve vyšších polohách odtrénovali tolik, kolik sis představoval a kolik potřebuješ?

Já si myslím, že jsme absolvovali to, co jsme měli v plánu. Sice jsme neměli vyloženě vysokohorské soustředění, na druhou stranu jsme dvakrát lyžovali na ledovci. Nestrávili jsme tam tolik času, ale smysl to určitě mělo. Když to vezmu z pohledu mistrovství světa, tak výška nehraje takovou roli. Těch 1345 metrů v Pokljuce podle mě nevyžaduje nějakou speciální vysokohorskou přípravu. Trénink ve výšce je obecně určitě přínosný, ale není nezbytný kvůli dějišti mistrovství světa.

Na pozici trenéra se vrátil Ondřej Rybář. Jak se to projevilo v přípravě? Navazujete na to, co už dříve fungovalo, nebo sleduješ nějaké změny?

Změny určitě jsou. Už na prvním soustředění v Letohradě jsme stříleli třeba čtyřikrát denně. To jsem nikdy nezažil. Střelecká příprava se hodně proměnila. Rybís se snaží trochu změnit i naše myšlení. Střelbě jsme věnovali hodně času a myslím, že to nese výsledky. 

Rybís s námi většinou neabsolvuje celé soustředění, takže vždycky přijede nabitý energií a chce nám ji předat. Což je dobře, ale musíte na to být připravení. Dám příklad: Jste 20 dní na soustředění, máte toho dost a těžko vstřebáváte, že on je plný energie. Je motivátor a chce ze sportovců vymáčknout 100 %. Nebo spíš ještě víc. Podle mě to má smysl. Musíme věřit, že to přinese výsledky.

Ty jsi několikrát během přípravy trénoval individuálně. Máte to s Ondrou Rybářem postavené na důvěře? Že v Letohradě sám odtrénuješ, co máš?

Jo, já tohle nezažívám poprvé. Když nás Rybís trénoval před Soči, tak jsme měli také docela často individuální týdny. V tomhle si důvěřujeme. I přes svůj pokročilý věk nemám problém jít na trénink a splnit plán. Není to tak, že bych si řekl: No, tak v pohodě, dneska trénink prostě vynechám, on to nikdo nezjistí. Někdy mi nevadí být sám. Třeba když střílím. Jsem na to relativně zvyklý a myslím, že to sportovec potřebuje. Určitě bych tak ale nechtěl trénovat pořád. Potřebujete tým, bez něj by to nikam nevedlo. Ale individuální týden v měsíci není problém.

Tým je pro Ondru důležitý

Světový pohár se kvůli bezpečnosti pojede na méně místech. Jak se díváš na prozatímní podobu kalendáře?

Kontiolahti a Oberhof nejsou má úplně oblíbená místa, ale to můžeme pominout. Je dobré, že budeme závodit. Aspoň v to doufám. V létě jsme mohli vidět, že atletika a další sporty neměly žádné soutěže. Ještě jsme nezačali závodit, takže nemůžeme jásat. S programem problém nemám. Jen si přeju, aby to Oberhof zvládl, co se týká sněhu. Zkrátka aby byly závody dobře připravené a je jedno, jestli v Oberhofu, nebo v Ruhpoldingu.

Karel Halberštádt
Foto: Petr Slavík