Jak se Markéta Davidová na Pokljuce zlatým písmem zapsala do dějin českého biatlonu

17. února, 2021

Několikrát během sezóny atakovala stupně vítězů, ale vždycky jí kousíček scházel. Markéta Davidová se dočkala v pravou chvíli: Získala zlato ve vytrvalostním závodě na Mistrovství světa v Pokljuce. Mistrovský titul mezi jednotlivci získala teprve jako čtvrtá v historii českého biatlonu. Pojďme si tenhle výjimečný úspěch výjimečné biatlonistky připomenout.

Proměna smutné biatlonistky ve šťastnou

Markéta Davidová si určitě představovala lepší začátek mistrovství světa. Na Pokljuce už od prvních tréninků trochu bojovala se střelbou. Snažila se s ní něco udělat nejen na střelnici, ale i na hotelu.

Večer ležela ve střelecké poloze na chodbě na položce a sušila. Z jedné strany se k ní skláněl trenér Egil Gjelland, z druhé strany jeho kolega Jiří Holubec.

Trpělivá práce se vyplatila a Davidová odstřílela smíšenou štafetu s jedinou chybou. Pak přišel sprint a s ním i nárazový vítr.

S náročnými podmínkami se čtyřiadvacetiletá biatlonistka nedokázala vypořádat tak dobře jako její soupeřky a čtyřmi chybami si odstřelila šanci na dobrý výsledek nejen v samotném sprintu, ale i v následné stíhačce.

Bylo na ní vidět, jak těžce nepovedené závody nese. O svých výkonech mluvila hodně sebekriticky. Omlouvala se trenérům a servismanům.

Nepřidala jí ani ztráta hlasu. I tak zvládla absolvovat online konzultaci ke své diplomové práci a možná právě škola jí pomohla přijít na jiné myšlenky.

Večer před závodem se protahovala a přitom poslouchala online přednášku. Byla ve viditelně lepší náladě, kterou jí zvedl i los startovních čísel. Hned po ní měla do závodu vjet kamarádka Eva Puskarčíková. „Můžeme se před startem trochu rozptýlit,“ těšila se na závod Davidová.

„Jdeme napravit to, co se zatím nepovedlo,“ pronesl v pondělí kouč Holubec. Asi netušil, jak úspěšná náprava to bude.

Klidná Davidová a neklidní trenéři

Nad Pokljuku v úterý vyšlo sluníčko, nárazy větru si naopak daly pohov. I to dodalo Markétě Davidové klid. Do vytrvalostního závodu odstartovala s tím, že „se snažila zapomenout na předchozí nezdary a dělat věci, tak jak je umí.“

Její počínání na střelnici sledovali mimořádně oba trenéři. Mohli tak lépe zaznamenat střelby svých svěřenkyň, které se na střelnici rychle střídaly. „Já jsem koukal na terče, Egil na polohu a ještě k tomu do počítače,“ přibližuje Jiří Holubec.

Davidová postupovala závodem bez zaváhání. Před poslední položkou vedla o čtyři sekundy před Rakušankou Hauserovou, která ale rozhodující okamžik nezvládla a udělala dvě chyby.

Česká reprezentantka trefila čtyři terče a ten pátý… „Uuuuuu“ zaúpěl Jiří Holubec, když nejprve uviděl obtisk na bílé ploše vedle terče. „Jooooo,“ zajásal následně, když zpozoroval, že i 20. terč spadl. „Fenomenální“ okomentoval stručně střelecké představení své svěřenkyně Gjelland.

Počínání Davidové sledoval na střelnici s trenéry i prezident Českého svazu biatlonu Jiří Hamza. „Myslel jsem, že ho odvezou do špitálu. Byl na infarkt,“ smál se po závodě Holubec.

Samotná aktérka přitom zůstala docela klidná. „Přijížděla jsem klidná, moc jsem to neřešila. Až po 19. ráně, která tam spadla, jsem si říkala, že tu poslední musím trefit. To už jsem trochu nervózní byla,“ přiznala Davidová.

Paralelně závod sledovali i čeští muži. Na hotelu, každý sám na svém pokoji. „Jak dala Makula nulu na poslední střelbě, tak ke mně na pokoj přiběhl Karlos a říkal: Ty vole, my máme mistryni světa,“ líčí Michal Krčmář.

Hlavně se neradovat předčasně

Hned při odjezdu ze střelnice dostala Markéta Davidová od členů českého týmu, kteří stáli podél trati, jasnou informaci: „Vedeš o půl minuty před Öbergovou.“

V té chvíli už zavládl na střelnici opatrný optimismus, jak přibližuje Jiří Holubec. „Když odjížděla naposledy ze střelnice, tak jsme tušili, že to asi klape. Ale nemůžete se radovat předčasně. Tenkrát v Kontiolahti jsme se radovali u Gábiny, přijela Ruska Jurlovová a porazila ji. Teď se jednalo jen o Mironovovou. Kdyby dala čtyři nuly, tak by to byly velké nervy. Když dala na třetí střelbě za jedna, tak už byl klid.“

Trenéři věděli, že je Davidová druhou nejrychlejší biatlonistkou na trati a půlminutový náskok na švédskou soupeřkou nemůže ztratit. Tedy pokud se na trati nestane nic neočekávaného. A to se nestalo.

„Měly jsme super lyže, ty mě podržely. V posledním kole už jsem jen doufala, že dojedu do cíle a nespadnu v nějaké zatáčce,“ popsala Davidová poslední metry na cestě za zlatem.

Holka, kterou má každý rád

I když dojela do cíle, tak se Markéta Davidová nezastavila. Nejdřív přišla nekonečná série rozhovorů. Česká televize, norská televize, německá televize, ruská televize, slovinské rádio, Český rozhlas Radiožurnál, Mladá fronta DNES…

Všem Davidová trpělivě odpovídala a nezapomněla se při tom usmívat. „Přímo za mnou přišli z norské televize a říkali mi, že jim Markéta dala moc pěkný rozhovor. Tohle je stránka výkonu, která není tolik vidět, ale je také velmi důležitá,“ říkal norský kouč Egil Gjelland.

„Mají ji rádi, protože je sympatická. Mluví anglicky, když se ji na něco zeptají, tak odpoví. Každý ji má rád, pořád se směje,“ dodává ještě Gjelland.

Medaile třem nejlepším ženám vytrvalostního závodu stylově předával Jiří Hamza. I když předával… Jak už je v této sezóně zvykem, musely si je vzít samy. Hamza k nim přišel na bezpečnou vzdálenost a uklonil se. Jasně, že úklonů u Markéty Davidové bylo o trochu víc.

A pak, po čtyřech letech, zahrála na mistrovství světa v biatlonu česká hymna. Během ní se oči Davidové viditelně leskly. A nejen její oči.

Ceremoniál už sledoval celý tým. I jeho mužská polovina, která měla být tou dobou ještě na hotelu a chystat se na odjezd na trénink.

Ondřej Moravec už v pondělí nadhodil, že budou muži přijíždět na trénink zhruba v době, kdy bude probíhat medailový ceremoniál.

Když už bylo jasné, že bude mít Markéta Davidová zlato, tak Michal Krčmář rychle zjišťoval, v kolik přesně se budou předávat medaile. „Napsal jsem klukům, jestli nechtějí jet dřív, abychom to stihli. Kluci samozřejmě souhlasili, takže jsme se během deseti minut sbalili, odjeli na stadion a pak z parkoviště běželi, abychom stihli Makulu na stupních a poslechli si českou hymnu,“ vypráví Krčmář.

Davidová sice trochu protestovala, ale po medailovém ceremoniálu se nevyhnula tradičnímu vyhazování do vzduchu. A pravděpodobně překonala rekord v tom, jak vysoko vyletěla.

Gratulace od biatlonových velikánů

Po týmové fotce si Markétu zase „odvedli“. Celou dobu se od ní přitom nehnula mladá dopingová komisařka, která čekala na uplynutí dvou hodin po skončení závodu. Až pak mohla česká reprezentantka na dopingovou kontrolu.

Během čekání stihla Davidová zavolat domů a absolvovat tiskovou konferenci. Na chodbě, po které se do tiskového centra šlo, visely bílé tabulky s nadepsaným závodem.

U pěti už byly podpisy, šestá, nadepsaná jako vytrvalostní závod žen, byla zatím prázdná. Davidová dostala zlatý fix a svým podpisem se zapsala do biatlonových dějin.

Tisková konference probíhala tak, jak je v době covidové obvyklé. Moderátor IBU, shodou okolností Slovinec Jaka Lucu, Markétě na dálku pogratuloval a potom ji doprovodil do malé oddělené místnosti, kde ji položil několik otázek.

O pár metrů dál, v další oddělené místnosti, už čekal fotograf IBU Christian Manzoni, aby zvěčnil čerstvou mistryni světa.

Na vyjíždění se po závodě nebyl čas, takže Davidová místo toho po dopingové kontrole běžela na hotel. Tam přijímala gratulace od norských spolubydlících včetně Johannese Thingnese Bøho. Už v mixzóně gratuloval Martin Fourcade, který také dorazil na Pokljuku.

Na hotelu na Markétu Davidovou čekala trofej Ebs-des-Tages, kterou každý den uděluje bývalý biatlonista a dnes expert televize Sky Sport Michael Rösch za výkon dne. Známého šprýmaře potěšilo, že mu Makula natočila děkovný vzkaz a oslovila ho hezky česky „čau vole“.

Dlouhý den ukončila večeře. A oslava? „Až skončí šampionát, můžeme si odpočinout a oslavit to. Teď musíme udržet koncentraci a pokračovat v práci,“ upozorňoval hned po závodě Egil Gjelland.

Ale přece jen si se svou svěřenkyní aspoň symbolicky přiťuknul. Davidové se do otevírání šampaňského, které dostala na medailovém ceremoniálu, moc nechtělo, ale nakonec to zvládla. Byť část lepkavé tekutiny nedopatřením skončila na členech týmu, na podlaze a na stolech.

Personál hotelu pro to měl však pochopení. „Užij si to, tohle je tvůj den,“ usmívali se slovinští hostileté.

Karel Halberštádt
Foto: Petr Slavík