Zápisky z letního MS: O biatlonové rodině Mikyskových, atmosféře v týmu a skvělých fanoušcích

30. srpna, 2023

Tři medaile a také spoustu zážitků si odvážejí čeští biatlonisté z mistrovství světa v letním biatlonu, kterého se úspěšně zhostilo slovenské Osrblí. Jaké příběhy se napsaly v malebné krajině Horehroní?

Mikyskovi = biatlonová rodina

Ti dva už se na závodech potkali. Letos na Pokljuce dokonce Tomáš Mikyska zastupoval na střelnici nemocného trenéra a se svou sestrou Svatavou nastřeloval. Tomášovi je 23 let, Svatava je o 3 roky mladší. O dalších 5 let mladší je Darja, třetí z biatlonového klanu Mikyskových.

„Sestry asi nemají takový talent, ale o to víc na sobě pracují,“ soudí Tomáš. Sváťa ho ve finále supersprintu potěšila čtyřmi nulami a šestým místem. On pak trumfoval druhou příčkou. Ale úplně spokojený nebyl. Když viděl, že vítězný Rastorgujevs dostal šampaňské, zalitoval: „Chtěl bych ho otevřít jako Lando Norris. Další závod už musím vyhrát!“

Vysvětlení pro ty, kteří nesledují F1: Britský pilot šampaňské zpravidla otevírá tak, že s ním efektně bouchne o pódium.

V sobotním sprintu Tomáš Mikyska sice neuspěl, ale radost měl z nečekaného bronzu své přítelkyně Terezy Vinklárkové. Čtyřiadvacetiletá rodačka z Brna potvrdila zvěsti o tom, že je na tom po fyzické stránce lépe než loni.

Mikyskův příběh v Osrblí bohužel šťastný konec neměl. Hned v prvním kole hromadného startu si obnovil zranění kolene a skončil v péči zdravotníků. O pár minut později už si ale nechal přistavit židli k trati a hlasitě povzbuzoval své parťáky. Prostě Mikys.

Atmosféra v týmu? Nejlepší!

„Za těch pět let, co tu jsem, nebyla v týmu lepší atmosféra,“ pochvaluje si trenér žen Egil Gjelland. Společná soustředění se ženami kvituje i trenér mužů Michael Málek.

Bylo to znát i na letním světovém šampionátu. Trénink tu měli muži a ženy dohromady. Po jeho skončení sami sportovci zaúkolovali fotografa Petr Slavíka, aby jim udělal společnou fotku.

Společně trávili i volný čas. Holky se třeba chystaly na procházku po Osrblí, když Markétu Davidovou napadlo: „Neřekneme i klukům?“ Jessica Jislová neváhala a už volala směrem k pokojům mužských parťáků: „Kluci, týmová procházka!“

Český tým bydlel v útulném penzionu přímo v Osrblí, necelý kilometr od biatlonového areálu. Což byla příjemná procházka nebo projížďka na kolech. V Beskydech vyráběný Superior se cítil v Horehroní jako doma.

Mimochodem, Jakub Štvrtecký, kterému se letní MS výsledkově nepovedlo, podnikl v neděli na kole 200kilometrovou cestu domů do Velkých Karlovic.

Jednadvacetiletý veterán

V 21 letech byl Luděk Abrahám veteránem juniorského týmu, který se po odchodu silné generace výrazně proměnil. Členové realizačního týmu, kteří stáli u trati, tak hlavně ze začátku identifikovali závodníky hlavně podle startovních čísel.

Luďka Abraháma ale všichni zaručeně poznali. Už jen podle toho, jak rychle se proháněl kolem soupeřů. V Osrblí byl rychlejší než on jen chorvatský diamant Matija Legović. Český reprezentant ale ze skvělé běžecké výkonnosti nevytěžil víc než šesté místo ve sprintu.

Ve čtyřpoložkových závodech trefil jen polovinu terčů. „Přitom na tréninku ukazuje, že střílet umí,“ povzdechl si Lukáš Dostál, který pomáhá Janu Burianovi u juniorského týmu a Luďka Abraháma zná dobře z domovského Letohradu.

U juniorů musíme zmínit ještě jedno jméno. Devatenáctiletý Jiří Blaha při svém debutu v českém dresu vybojoval sedmou příčku v supersprintu. „Biatlonu se věnuju od osmi let a čím dál tím víc mě baví,“ říkal po závodě sympaťák z Barrandova.

„To si pamatuje špatně,“ směje se biochemička Mirka Nováková, která analyzovala českým biatlonistům v Osrblí po závodě vzorky krve. V Pražském biatlonovém klubu, který vede její manžel Jan „Hugo“ Novák, prý Jirka začínal už v šesti letech.

Přijeli i biatlonoví ultras

Několik týdnů před startem šampionátu byli pořadatelé trochu nervózní. Dorazí do Osrblí dost fanoušků? Slovenský biatlon už totiž zažil lepší časy. Paulína Fialková ohlásila mateřskou přestávku, její sestra Ivona ukončila kariéru. Mužský tým prakticky neexistuje.

Už čtvrtek ale ukázal, že kulisa letního světového šampionátu bude důstojná. A velkou zásluhu na tom měli i čeští fanoušci. V Osrblí byli vidět a slyšet „biatlonoví ultras“ z Tanvaldu nebo skupinka, kterou vždycky zaručeně poznáte podle ponč s českými vlaječkami.

Slovenští fanoušci se přidávali k těm českým a naopak. O dva cenné kovy pro domácí výpravu se postarala dvacetiletá Ema Kapustová, daleko k medailím neměl ani devatenáctiletý Jakub Borguľa. Bude to trvat, ale slovenský biatlon má své naděje.

Fanouškovská podpora přišla v Osrblí vhod. Na tratit to bylo kvůli horku extrémně těžké. A zatímco fanoušci se osvěžili u místního pivovaru, na sportovce chrstali členové realizačních týmů studenou vodu z potůčku, který protéká skrz biatlonový areál. Politujme nešťastníky, kteří si popletli lahvičky a vylili na sebe ionťák. Ale co by tak asi mělo být v červeném bidonu s velkým nápisem Penco (=náš nový dodavatel sportovní výživy)?

Makula rozdávala radost

Markéta Davidová přijela do Osrblí jako největší favoritka. Alespoň podle umístění ve Světovém poháru. První dva závody jí ale střelecky nevyšly. Ve finále supersprintu minula pět terčů, na úvodní ležce sprintu další tři.

„Musím ale přiznat, že letos se střelbou trochu bojuju a potřebuju tyhle závody využít k tomu, abych se srovnala,“ přiznala novinářům. Večer po sprintu se jí hodně věnoval Egil Gjelland, radami přispěl i střelecký trenér mužů Matt Emmons. A hromadný start už byl o něčem jiném.

„Snažila jsem si rány hlídat,“ komentovala Markéta Davidová svých 19 tref z 20, které znamenaly zisk zlaté medaile. „Každá bedna se počítá. Rozhodně to dneska nebylo zadarmo, ale samozřejmě letní závody jsou o něčem jiném než ty zimní,“ ví česká biatlonistka.

Po závodě skončila v obležení slovenských dětí, které toužily po společné fotce nebo podpisu od své oblíbené biatlonistky. Markéta Davidová nakonec v Osrblí nalezla střeleckou sebedůvěru a ještě rozdala spoustu radosti.

Karel Halberštádt
Foto: Petr Slavík