Jakub Štvrtecký si pochvaluje atmosféru v týmu. Kdy ho uvidíme ve štafetě s bratrem Davidem?

Na začátku září Jakub Štvrtecký zazářil na testech v Jablonci nad Nisou. V tradičním výběhu dokonce pokořil historické maximum, a to už před ním běželo pár medailistů z mistrovství světa či olympijských her. V následujícím rozhovoru jsme s Kubou probrali nejen testy, ale i letní závody, aktuální soustředění v Rakousku nebo talent bratra Davida.

Běháš rád?

Ani ne, když si můžu vybrat, tak radši volím kolo. Ale zvykneš si, je to součást tréninku.

Ptám se proto, že jsi na testech v Jablonci nad Nisou vytvořil rekord ve výběhu. Trenéra Ondřej Rybáře ten čas hodně překvapil. Co tebe?

Od začátku se mi běželo dobře. Když jsem se asi ve dvou třetinách podíval na hodinky, tak jsem měl 10 minut. Čekal jsem, že bude čas trochu lepší, tak jsem ještě zrychlil a vyšlo to. Spíš mi to sedlo, než že bych byl nějaký extra běžec. Na jaře jsem si koupil rychlé boty, tak možná je to i tím. (smích)

Ten výběh asi není úplně sranda. Zkusíš popsat, jak moc to bolí?

Čím rychleji běžíš, tím dřív jsi nahoře. To je jednoduché. (smích) První kilometr a půl je běhavější, pak to začíná stoupat. Poslední kilometr a asi 300 metrů je už fakt hodně do kopce. Pak už je to spíš o síle než o běhu. Není to něco, na co bych se vyloženě těšil, ale dvakrát do roka to nějak zmákneš.

I na pásu si Kuba vedl skvěle

Celý tým teď vypadá docela našlápnutě. Pomáhá velká skupina, kterou jste utvořili i s juniory?

Tým je určitě živější, sedli jsme si i lidsky. Junioři třeba střílí rychleji, Jony (Jonáš Mareček) s Mikysem (Tomáš Mikyska) jsou v tom fakt dobří. Tam máme rezervy a je dobré, že se na ně můžeme dotahovat. Oni se zase můžou posouvat fyzicky nebo v technice. Určitě je to spojení týmů ku prospěchu.

Funguje mezi vámi i rivalita? Třeba u Francouzů nechtěl Martin Fourcade ani při nějakém společném výjezdu pustit parťáky před sebe.

Je to třeba u těch střeleckých soutěží. Jsou v tom dobří a chceš je porazit. Oni po nás pak jdou ve výběhu nebo v měřeném tréninku na kolcích. Rivalita v týmu je, ale řekl bych, že taková ta zdravá.

V Letohradě jsme viděli tvrdé souboje dospělých s juniory

Aktuálně jste podruhé v Ramsau. Nepřichází ponorka, když jste tak dlouho na jednom místě?

Já jsem s tím docela v pohodě. Asi je to tím, že jezdíme lyžovat na ledovec a že tu máme skoro šestikilometrovou kolečkovku. K tomu super ubytování a jídlo. Ubíhá to tu celkem rychle.

Na fotkách to vypadá, že si nahoře na ledovci hodně užíváte, ale jak říkala Jess, pořád je dost dřina.

Dřina to je. Na druhou stranu nahoře jezdíme ty volnější tréninky, abychom to ve vysoké nadmořské výšce nepřetáhli. Nejsme tak aklimatizovaní, takže by to nemuselo udělat dobrotu.

Drží sníh i teď ke konci soustředění? Jezdí se na něm dobře?

Jo, je to pořád super, i když jezdíme tam a zpátky. Škoda, že toho sněhu není ještě víc jako v dřívějších letech.

https://www.instagram.com/p/CDo5xWJgfnE/

Máš za sebou závody v Letohradu a v Altenbergu, kde se ti úplně nedařilo na střelnici. Jak tyto závody hodnotíš?

V Letohradu to podle mě nebylo špatné. Nepovedl se mi první závod, mohlo to být trochu i tím, že jsme měli zbraně v Německu na nástřelu a dlouho jsme nestříleli. Ve stíhačce už to bylo lepší, mohl jsem střílet v rytmu. Nehodnotím to úplně špatně na to, že to byly závody na kolcích. Na těch se mi obvykle moc nedaří.

Na střelnici s Michalem Krčmářem

V Altenbergu jsem dal ve sprintu nulu vleže a na stojce jsem si úplně zbytečně vyhodil první a poslední ránu na šest hodin. Toho jsem litoval. Stíhačku jsme celkově nezvládli, asi nějaká špatná týmová konstelace. Běžecké výkony nebyly asi úplně špatné, ale že by se mi tam jezdilo dobře, to se říct nedá. To jsem byl spíš lepší potom na testech, když jsem si trochu orazil.

V Letohradě mezi nejmladšími dorostenci závodil i tvůj brácha David. Kdy vás uvidíme spolu ve štafetě ve Světovém poháru?

Já jsem měl první start, myslím, v osmnácti. Bráchovi je patnáct, takže bych to viděl za tři, čtyři roky. (smích)

Má brácha větší nebo menší talent než ty?

Myslím si, že ho to baví a maká na sobě. To je v tomhle věku nejdůležitější. Není dobře, když dělá někdo sport z donucení. Brácha byl jako já. Oba jsme měli nadváhu, byli jsme takoví pořádní. Pak jsme shodili a teď to lítá. (smích) A brácha líp střílí. Při dorostenecké premiéře v Letohradu dal ve stíhačce dvě jedničky vestoje, což je super.

Před rokem jsi začal studovat trenérství na Masarykově univerzitě v Brně. Jak se ti ve škole vede?

Dokončil jsem první semestr a teď přerušuju studium. Dojíždění do Brna mi bralo hodně času a energie. Velkou roli v tom přerušení hrála i blížící se olympiáda. Byl jsem z těch věcí kolem školy hodně unavený, což nebylo pro trénink ideální. Ale každý to má jinak. Pro někoho je to škola potřebné odreagování, mě to spíš nervovalo. Třeba si za rok nebo za dva řeknu, že do toho půjdu znovu.

Přečtěte si také rozhovor s Lucií Charvátovou

Karel Halberštádt
Foto: Petr Slavík