Ondrův průvodce biatlonovými areály: Oberhof

06. ledna, 2022

Pokud byste dělali anketu mezi biatlonisty, tak se Oberhof umístí na samém chvostu. Ale českým biatlonistům se v tomhle středisku pravidelně daří a Ondřej Moravec není výjimkou.

Oberhof má velkou tradici a taky hodně pošramocenou pověst.

Na začátku osmdesátých let se špičky Německé demokratické republiky usnesly, že si stále úspěšnější biatlonisté zaslouží lepší podmínky k přípravě. V Oberhofu tak začali s výstavbou nového stadionu, který už v sezóně 1983/84 hostil Světový pohár.

Na přelomu tisíciletí se LOTTO Thüringen ARENA am Rennsteig, jak zní celý název stadion v Durynském lese, se stala pevnou součástí kalendáře a letos se tu uskuteční jubilejní 30. podnik Světového poháru.

Rovnou polovinu Světových pohárů v Oberhofu absolvoval Ondřej Moravec, který nám tak má k tomuto středisku co říct. Ostatně jako ke každému středisku.

Proč má Oberhof špatnou pověst?

„Za mě to není špatný areál,“ začíná Ondřej Moravec smířlivě hodnocení Oberhofu. „Nám se tu celkem dařilo, i když většinou pršelo, byla mlha nebo hodně foukalo. Já jsem to ale třeba uměl v těchto podmínkách dobře. Měli jsme tu i špatné dny, ale výsledkově patří Oberhof k těm úspěšnějším areálům.“

Už možná tušíte, proč je Oberhof mezi sportovci neoblíbený, ale zastavme se nejprve u českých úspěchů. K nim má Ondra teorii: „Vždycky jsme říkali, že když jsme měli špatné ubytování a jídlo, tak jsme měli dobré výsledky. A naopak když jsme měli dobré hotely a přežírali jsme se, tak pak výsledky stály za nic.“

Bývalý český reprezentant to samozřejmě myslí v nadsázce, ale faktem je, že příjemné alpské hotely a penziony na území někdejšího východního Německa nenajdete. „Krušné hory v českém podání,“ glosuje Ondřej Moravec Oberhof a jeho okolí.

Gabriela Soukalová a Veronika Vítková tu dokázaly vyhrát, samy i společně ve štafetě. Určitě si taky vzpomenete na hromadný start v roce 2017, kdy vítěznou Gabču doprovodila na pódiu třetí Eva Puskarčíková.

Individuální medaile získali v Oberhofu i Ondřej Moravec, Michal Šlesingr a Zdeněk Vítek, spolu s Jaroslavem Soukupem pak v roce 2011 vybojovali ve štafetě senzační druhé místo.

„Líp jsme v téhle sestavě nikdy nezajeli. Tehdy hodně foukalo a pořadí se přelévalo. Usťugov nechal na závěrečné stojce všech pět terčů,“ vzpomíná Ondra. To Boušek v tragických podmínkách zázračně trefil čtyři terče a v památném finiši o druhé místo porazil Oleho Einara Bjørndalena. Takových bláznivých štafet tam pamatuju hodně.

„Takových bláznivých štafet v Oberhofu pamatuju hodně. Třeba v roce 2015 jsem se ani nedostal na trať. Bimbo dal na prvním úseku dvě trestná kola, dvakrát spadl a závod pro nás skončil. Strašně foukalo, pršelo, totální humus,“ vzpomíná Ondra. A tím se dostáváme k tématu počasí.

Za počasí Oberhof nemůže, ale…

Ondřej Moravec strávil v Oberhofu spoustu času. V létě tu totiž český tým často jezdil na soustředění do lyžařského tunelu. „Pro biatlon je to dobré místo. Jsou tady dvě kolečkové dráhy, dvě střelnice, lyžařský tunel… Na co si vzpomenete. Jediná nevýhoda je, že zázemí pro sportovce je relativně daleko od stadionu. Když jde člověk z tratí, tak je to do kopce a daleko.“

Na téhle nevýhodě už v Oberhofu zapracovali a zkrátili cestu od buněk na stadion novým mostem a budovou s výtahem. Ten ale zatím nefunguje, takže je třeba vyjít pár desítek schodů.

Počasí je ale v Durynském lese pořád stejně nevyzpytatelné. Letos museli kvůli oblevě pořadatelé o den posunout úvodní sprint mužů. „Počasí je v Oberhofu často nevlídné. Zažil jsem tu i pěkné počasí a v létě vedra, ale na závody to většinou nevyšlo. To dělá u Oberhofu velkou kaňku.“

Ondra uznává, že za počasí místní nemůžou. „Ale znám místa, kde se snaží víc. Třeba když se tu ještě jezdila hned po Vánocích Tour de Ski, tak pak během našeho Světového poháru bylo na pořadatelích vidět, že jsou úplně hotoví. Nebyli schopní ty tratě připravit, jak by bylo třeba. Na Pokljuce třeba chodili vojáci se lžícemi a vyhazovali kameny z trati. To jsem v Oberhofu neviděl.“

Český biatlonista má v živé paměti rok 2020, kdy to bylo v Oberhofu se sněhem opravdu na hraně a trať byla plná kamínků a nečistot. „Lyže, na kterých jsme jeli závod, jsme mohli hned hodit do strukturovací mašiny a přebrousit je. To bylo neskutečné.“

Otázka zní, proč má Oberhof dlouhodobě takové problémy. „V Ruhpoldingu mívají občas také problémy se sněhem, ale zvládají to. Teď to vidím i u nás v Letohradu, kde máme místy metrovou vrstvu. Pak přijedete do Oberhofu a tam sníh nemají. To mi hlava nebere, jak je to možné, když to jinde jde třeba s mnohem menším rozpočtem a zázemím,“ podivuje se Ondřej Moravec.

Zabijácký kopec Birxsteig

Tratě v Oberhofu patří vůbec k těm nejtěžším ve Světovém poháru. Markéta Davidová loni použila slovo „zabijácké“.

Místní stavitel tratí zařadil hned na začátek nejtěžší, asi 400 metrů dlouhé stoupání Birxsteig. „Je to hodně dlouhé stoupání, loni ho ještě protáhli. Začátek jedete technikou 2:1, ale potom přemýšlíte, jestli budete pokračovat ve 2:1 nebo pojede 1:1. Je to trochu zrádné,“ upozorňuje Ondřej Moravec.

Ikonický kopec má spojený i s davy fanoušků. „Dřív bych řekl, že nám nahoru pomohli fanoušky, ale teď nepomůžou. Mizí tím i typická vůně doutníků, svařáku a klobás.“

Hned po výjezdu na Birxsteig si můžou biatlonisté odpočinout v dlouhém sjezdu. „Je poměrně rychlý. Zatáčka vedoucí na 3,3km okruh je lehce doleva, takže se v ní většinou nepadá, i když loni tam nějaké pády byly. Ale spíš z nepozornosti nebo jezdecké chyby,“ vysvětluje Ondra.

I další pasáže trati jsou poměrně jednoduché. „Proto mi možná tratě v Oberhofu vyhovovaly,“ zamýšlí se Ondřej Moravec. „Je tam jedna levotočivá zatáčka v rychlosti, ale jinak je tahle část trati odpočinková, nenáročná. Pak přijde kratší stoupání, které sice nevyjedete setrvačností, ale není to nic hrozného.“

Po malém kopečku se trať opět srovná. „Pokud jede sníh dobře, tak je to jako sjezd. Člověk udělá přechod a dojede až k místu, kde se vrací na stadion. Pokud to nejede, tak je třeba na té rovince hodně pracovat.“

Sjezd, ve kterém se lámou lyže

Ondra dosud popisoval 3,3km okruh, na kterém pojedou muži sprint. Ženy ale na 2,5km okruhu odbočují na vrcholu Birxsteig hned ostře doprava do obávaného sjezdu.

„Pamatuju si, že tam padali i chlapy. Třeba Windisch to napálil do reklamního banneru a zlomil obě lyže. Když jede víc lidí společně, tak někdo udělá chybu a může přijít pád. Většina pádů podle mě pramení buď ze strachu, nebo z chyby. Neřekl bych, že je to extrémně těžký sjezd, ale ta zatáčka prostě pády přitahuje,“ povídá Ondřej Moravec.

„Několikrát ji vyklápěli, snaží se to zjednodušit, ale pořád to není úplně ideální. Je to i podmínkami. Když by tam byl kompaktní sníh, krásně upravený prašan, tak si dovolím říct, že tam nikdo nespadne. Ale většinou tam jsou ledové plotny, vyjeté koleje nebo je sníh mokrý a hluboký.“

Rovinka proti větru

Stoupáme zpátky na stadion, ale ještě nezabočíme na střelnici. Tratě pro oba sprinty se točí ostře doleva. „Zase následuje dlouhatánský sjezd. Když je rychlý sníh, tak to dojede samo až do vracečky. Když ne, tak je to špatné,“ směje se Ondřej Moravec.

Malá vsuvka: Z tohoto sjezdu jsou navedené tři vracečky v různé vzdálenosti, které mají v německém názvu slovo piliny. Prý tu v minulých letech vždycky na podzim vysypaly tratě právě pilinami a když se na nich udělala ranní jinovatka, tak tu mohli místní biatlonisté už před začátkem zimní sezóny lyžovat.

Je to podle Ondry možné? „Pokud by to byly větší piliny, nějaká štěpka, tak na tom by se asi lyžovat dalo. Ve Finsku mají takhle vysypané všechny tratě, aby si člověk nezničil lyže, když je málo sněhu.“

Po skoro 180° otočce se závodníci vydají směr stadion. „Otočka bývá často měkká, rozťapaná,“ přibližuje Ondra. „Po ní přichází neoblíbená rovinka, která se jezdí často proti větru. Vyjedete z lesa a fakt vás ten vítr kopne. Dřív to bývala úplná rovinka, ale v posledních letech tam přibyly dva pytlíky.“

Na střelnici je to o štěstí

Zmíněná rovinka se táhne až na stadion. „Přijde vám, že je to rovinka a ona to rovinka opravdu je, ale pořád do toho musíte šlapat. Stadion je velký a když tu rovinku vypustíte, tak nakoupíte šílenou ztrátu,“ ví Ondřej Moravec.

Přesto podle něj není příjezd na střelnici tak složitý jako v jiných areálech. „Ale i tak je to jedna z nejtěžších střelnic, protože je tu často mlha a nárazový vítr. Dá se nastřelit v klidových podmínkách, když máte štěstí. Pak je to znovu o štěstí, jestli během závodu přijde nebo nepřijde poryv.“

Na stadionu tradičně bývá i přes deset tisíc fanoušků, kteří vytváří skvělou kulisu. „Bývá tady sice hodně fanoušků, ale zase jsou o hodně dál než v Ruhpoldingu. Tam jsou znát víc,“ poznamenává Ondra.

„Fanoušky v Oberhofu jsem vždycky obdivoval. Často tu byly závody, kdy z tribun, které jsou poměrně daleko od střelnice, nic neviděli. Přišli na stadion a najednou spadla mlha. Oni zpívali a bavili se. Kolikrát i závody zrušili, tak se sbalili, odjeli a druhý den tam zase byli. To je třeba ocenit,“ dodává na konec Ondřej Moravec

Hodnocení

Hochfilzen a Le Grand-Bornand dostaly od Ondřeje Moravce známku 7, Östersund 6. Oberhof zatím putuje se známkou 5 na poslední místo žebříčku oblíbenosti areálů.

„Mají špatnou pověst. Až předvedou něco pěkného, tak dostanou lepší známku,“ usmívá se Ondra, který už bude letos sledovat rozmary počasí v teple u televize.

Ondrovo hodnocení Oberhofu: 5/10

Karel Halberštádt
Foto: Petr Slavík